Jednooký leprikón

19. září 2011 v 21:10 | Skye |  U Zatoulaného kotěte
Jednooký leprikón

Elijah Addney svižným krokem stoupal k bráně, která vedla skrz hradby do starého centra města. Byl všední podvečer, týden se ještě ani nechýlil ke konci a starý muž si potřeboval zchladit nervy, které měl rozdrásané od celodenní kontroly jeho práce párem pochybovačných zaměstnavatelů. Ti dva mu dnes pořád stáli za zády, když dokončoval výmalbu zdí jejich kanceláře, a každou chvíli kritizovali, co mohli.
Elijah nebyl zvyklý na nespokojené zákazníky. Jeho věk mu nijak nebránil ohánět se štětcem jako profesionál, jeho vitalita překvapovala každého, kdo se s ním setkal. Přátelé ho nazývali "bílý jestřáb", zřejmě kvůli protáhlému, hladkému bílému plnovousu a pronikavým, ledově modrým očím.
Prosmýkl se mezi hliněnými květináči v úzké uličce. Lahvově zelené listy se ani nepohnuly. Tohle byla zkratka k hospůdce U Zatoulaného kotěte, jeho oblíbeného podniku, kam se uchyloval téměř každý den. Přesně věděl, co si dnes objedná. Kocouří dráp, jediné pití, které ho dokáže povzbudit a uklidnit zároveň. Minul obchod s ručně vyráběnými mýdly a zamyslel se. Netušil, z čeho se ten nápoj skládá, hostinský recept nikdy neprozradil, ale musí v něm být nějaká zakázaná ingredience, která udělá s tělem divy.
Prošel kolem čajovny a nasál vůni podezřele barevného oblaku dýmu. Opium, došlo mu později…
Tuhle cestu potemnělými uličkami si nevybral náhodou. Snažil se ze všech sil nebýt spatřen, jakkoliv uniknout očím, které se ho pokoušely vystopovat. Neměl u sebe žádné peníze a oni po nich prahli. Ani by nepotřeboval jestřábí zrak, aby si všiml nožů za jejich opasky. Srdce mu bušilo jako nikdy a představy vysílaly jeden obraz ostří a krve za druhým. Co by teď dal za okamžitý přesun do bezpečí restaurace, kde ho přítomnost svědků ochrání? Možná by se vzdal i své největší slabosti: karbanu.
Potichu a rychle kráčel dál, nevšiml si, že se za ním z čajovny vydali tři muži.
Dnešní pauzu na oběd strávil jestřáb jinde než obvykle. S hlodajícím svědomím ale nepřekonatelnou touhou zašel do zadní části železářství, kde se v napjaté tichosti oddal několika hazardním hrám. Štěstí však nebylo na jeho straně a upsalo ho k nebezpečnému dluhu, chlapíkům, kterým se neříká ne.
Konečně před sebou spatřil žluté světlo linoucí se z příjemného nitra podniku a večerní vítr k němu zavál útržky hovorů.
Jeho nepřátelé však neměli zábrany. Černé postavy se mihly šerem, a jakmile jestřáb překročil práh, dohnaly ho.
Jeden z mužů ho chytil za krk a smýkl s ním o stůl. "Kde jsou naše peníze?" procedil skrz zuby před očima vystrašených hostů. "Tak kde?!"
"Nemám je!" snažil se jestřáb odporovat a kopl věznitele do břicha. Ten zařval bolestí a překvapením a vyprovokoval svého spojence k rychlému chmátnutí po noži. Hosté zděšeně vyjekli a naráz se zvedli. Lomoz šoupajících židlí a křesel rozohnil vymahače. Jeden z nich popadl prázdnou židli a mrštil s ní za bar, kde s řinkotem rozbila několik sklenic. Elijaha tu však všichni znali a několik mužů se postavilo k jeho obraně.
Strhla se potyčka. Půllitry se rozbíjely o těla soupeřů, židle létaly vzduchem a štěpily se v třísky. Těžká stará cukřenka se roztříštila o polici s lahvemi a způsobila gejzír střepů.
Černý muž se snažil zasadit ránu svému dlužníkovi, který před ním couval až k oknu. Tam Elijah zvedl velký keltský kříž, který stál na parapetu jako symbol a dekorace a mrštil s ním po protivníkovi. Ten se mu však vyhnul a jediným skokem byl u okna. Elijah neměl kam utéct. Protivník se napřáhl s křivým zlým úsměvem vymrštil pěst vpřed. Jestřáb stačil v poslední vteřině ucuknout a tak pěst proletěla jednou barevnou okenní tabulkou. Veliký zelený leprikón, ochránce celé restaurace, tak přišel o polovinu hlavy, včetně oka.
Všichni rázem ztuhli. Bleskurychle otočili hlavy a s otevřenými ústy sledovali poničenou vitráž. Jediný, kdo se pohnul, byl hostinský. S kamenným výrazem v tváři přešel lokál a uchopil černého muže pevně za rameno. Vyvedl ho ven. Hromotluk neřekl ani slovo, zdál se jako paralyzovaný. Jakási neviditelná síla přiměla dva jeho společníky, aby se obrátili na podpatku a chvatně opustili místo.
Hostinský neřekl ani slovo, jen vrazil jestřábovi do ruky koště.
Sytě zelený kabát jednookého leprikóna jako by slabě zářil, a pdtrhoval tak jeho potměšilý úsměv…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 21. září 2011 v 8:01 | Reagovat

Jéé to ne naprosto úžasné! =) Je to skvěle napsané sis! Moc se mi to líbí... =)

2 Skye Skye | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:42 | Reagovat

jaj, máš prvenství prvního komentáře! :D
hihi, děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama