Malé milé detaily

5. prosince 2011 v 20:03 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Dneska mě napadlo, že jsem ještě nic nenapsala o lidech tady v Oklahomě. Dřív, než jsem sem přiletěla, mi několik známých prozradilo, že v této části Ameriky jsou lidé neskutečně milí. Měli pravdu. Každý se tu usmívá, ptá se vás, jak se máte, a když se ho na oplátku zeptáte, jak se daří jemu, tak s úsměvem odpoví, že dobře. Nikdo tu na nikoho nespěchá, takže když si v supermarketu postavíte košík doprostřed uličky, kterou chce zrovna nějaká teta projet, tak ona dotyčná s trpělivě počká, až vy si vyberete tu správnou marmeládu. Jakmile si uvědomíte, jakou překážku jste neúmyslně způsobili, máte tendenci se rychle omlouvat, ale teta se jen usměje, že je vše v pořádku a ještě vám popřeje hezký den.
Další překvapení vás čeká u pokladny. Když jsem ve Walmartu poprvé vezla svůj košík k odbavení, dolehl na mě stres, který prožívám při placení v českých supermarketech. Co nejrychleji jsem vyházela všechny potraviny na pás a utíkala k pokladnímu, aby mi to jídlo na druhé straně nepopadalo na zem, znáte to. Zůstala jsem ale překvapeně zírat. Pohledný pokladní se jmenovkou na hrudi mi zatím veškeré zboží vkládal do připravených igelitových tašek! Měl jich rovnou tři řady, zavěšené na otočném "vynálezu". Stres rázem opadl a já jen sebevědomě odebírala naplněné igelitky a vkládala je zpět do košíku, abych si je mohla odvézt.
Nikdo na nikoho nespěchá, všichni si udržují dobrou náladu, a když náhodou nějaké stařence nefunguje platební karta, lidé ve frontě za ní nefuní a zuřivě nepřešlapují, nýbrž v klidu vyčkávají, než se situace vyřeší.
Dalším příkladem přátelskosti může být jednání s lidmi, kteří se liší. Dneska jsem opět pozorovala chlapce, který má "netradiční proporce". Nemyslím do šířky, i když tohle téma by se také dalo rozebírat, myslím co do délky končetin, když to řeknu takhle. Nohy má sice dlouhé jako týden, ale ručičky má kraťoučké, jako miminko, jako by mu od narození zapomněli růst. To mu ale nebrání vykonávat všechny běžné úkony. Ve škole si dělá poznámky, hraje si s mobilem, jako všichni ostatní, dokonce jsem ho i viděla řídit jeho vlatní "truck" (oblíbený americký "náklaďáček"). A jak se k němu chovají ostatní studenti? Snad lépe, než k ostatním. Jeho drobný nedostatek nelze přehlédnout, ale oni toho kluka berou úplně normálně, baví se s ním s opravdovým zaujetím a jsou milí, což je dobře. Neberou to jako handicap, nespustí zaujaté debaty za jeho zády, a tak by to mělo být.
To je jen další postřeh z dneška, další rozvedení malých, ale milých detailů, se kterými se tu setkávám. A vám přeju, ať vás vaše okolí v nejbližších dnech také něčím příjeným překvapí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte v nadpřirozeno?

v boha 24.4% (30)
věřím v duchy! 19.5% (24)
věřím, že něco vyššího nad námi existuje 35% (43)
vůbec ne... 21.1% (26)

Komentáře

1 viera viera | E-mail | 6. prosince 2011 v 11:51 | Reagovat

Závidím Američanům jejich dobrou náladu a toleranci. To se u nás v evropě jen tak nevidí. Obzvláště v nazírání na odlišné lidičky, kde je tendence spíš ztěžovat jim život ještě více. Dobrý postřeh a díky za příspěvek:)

2 MAN MAN | 6. prosince 2011 v 15:07 | Reagovat

Zajímavý postřeh pro stejný druh,z druhého břehu,myslím že toto bychom okoukat mohli,hezky napsané ,diky,těším se na další počtenou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama