Rozhovor pro Jablonecký měsíčník

22. ledna 2012 v 6:02 | Skye |  Novinky
Většina z vás nejspíš nepochází z Jablonce nad Nisou, takže nemáte přístup k našemu měsíčníku. V lednu mi v něm jako osobnosti měsíce vyšel rozhovor. Řeč byla o knize a psaní, o hledání nakladatele, o tenisu, o studiu v Americe a jak se to všechno událo.
Zvu vás k četbě původní (nezkrácené) verze tohoto rozhovoru :)


Kde právě jste, jak jste se dostala tak daleko od domova. Jak se Vám tam žije?
Už dlouho jsem měla sen studovat na univerzitě v Americe. Jako klíč ke splnění této tužby jsem viděla tenis. Myslím, že už když mi rodiče jako malé holčičce dali do ruky raketu, tajně doufali, že mi tento sport pomůže dostat se dál.
Když jsem přemýšlela, kam se vydat po ukončení studia na Gymnáziu U Balvanu, napadly mě dva směry: Amerika a literatura. Podat přihlášku na českou vysokou školu bylo snadné, ale najít vhodnou univerzitu ve Spojených Státech právě naopak. Musela jsem si sehnat kontakty na tenisové trenéry a dlouze se s nimi dohadovat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nastoupila na univerzitu v Pardubicích, kde jsem se rok věnovala studiu literatury. Přitom jsem ale stále jednala s jedním trenérem.
Sama jsem tomu nechtěla věřit až do chvíle, kdy mi přišel oficiální dopis o přijetí na Northeastern State University v Oklahomě. Najednou bylo potřeba obstarat víza, americké SAT testy a testy z angličtiny, zamluvit letenku, sbalit kufry… Bylo to opravdu hodně starostí.
Jsem ale ohromně šťastná, že jsem dostala příležitost. Bydlím v malém městě jménem Tahlequah, které je centrem indiánského kmene Cherokee. Jsem součástí tenisového týmu, který se skládá z osmi hráček, přičemž pouze jedna je Američanka. Bydlíme ve čtyřech apartmánech, což je obrovská výhoda: vaříme si vlastní jídlo, každá z nás má vlastní pokoj, můžeme se vzájemně navštěvovat.
Máme úžasného trenéra, který se o nás stará jako o vlastní dcery, se vším nám pomáhá a všechno zařizuje. On byl také důvod, proč jsem si zvolila zrovna tuhle univerzitu.
Jak vypadá Váš den?
Podzimní semestr byl snazší, než bude ten jarní. V srpnu a září jsme denně trénovaly, čekaly nás totiž dva turnaje. Sezóna nám ale začíná až na jaře, kdy budeme hodně cestovat a hrát proti jiným univerzitám. Abychom byly připravené, trenér nám dal za úkol třikrát týdně běhat a chodit do posilovny. K tomu mám samozřejmě školu. Učitelé si píší docházku, dostáváme úkoly, píšeme odborné eseje, ale na druhou stranu máme i prázdniny.

Chybí Vám Jablonec?
Chybí, a hodně. Prvních pár týdnů bylo těžkých. Jsem sice ráda, že se teď nacházím ve středisku indiánů, kteří mě vždycky fascinovali, ale chybí mi krásná jablonecká architektura, důvěrně známá místa, kavárny, dokonce i cesty autobusem. Stýská se mi po rodině, přátelích, a překvapivě také po jídle. Člověk by čekal, že co se týče jídla, Amerika bude mít to nejlepší, ale vůbec to není pravda.

Jak dlouho hrajete tenis, kde jste v Jablonci trénovala?
Tenis hraju už od šesti let, kdy jsem začínala s dřevěnou pálkou. Pamatuji si, že jsem hrála ve školní tělocvičně Mozartovy ZŠ. Dlouhou dobu jsem potom trénovala v Břízkách, ale chviličku také na Proseči. Moje mladší sestra je také tenistka, takže už dlouho hrajeme spolu. Poslední tři roky jsme ale naše tréninky přesunuli do Českého ráje. Máme tam skvělého trenéra, je tam klid a pěkné prostředí.

Jak Vás napadlo napsat knihu, kdy jste tvořila, když trénujete a studujete?
Pokusy něco napsat jsem měla snad už na základní škole. Nápady přibývaly a jeden z nich se rozvinul natolik, že jsem si řekla, že to nemůžu nechat jen tak, že ho musím zaznamenat. Tehdy se zrodil můj sen vydat knížku. Asi v patnácti jsem začala psát. Často bylo těžké najít si na tvorbu čas, ale hnala mě touha vše dokončit, zrodit svůj příběh, pro sebe, pro rodinu, pro všechny čtenáře. Trvalo to dlouho, ale můj sen se konečně splnil. Byl to úžasný pocit, vidět své dílo v knižní podobě, na pultě knihkupectví.

Bylo obtížné najít vydavatele?
To pochopitelně bylo. Kniha je luxusní zboží, jak říkal náš učitel, a knižní trh je přitom přesycený tituly. Nakladatelství v dnešní době nechtějí riskovat, a proto raději vydají překlad nějakého zahraničního bestselleru, než knihu začínající české autorky.
Během roku v Pardubicích jsem se ale naučila hodně o tom, jak kniha vzniká, což mi myslím hodně pomohlo. Dál jsem hledala kontakty na vydavatelství, psala emaily a setkávala se s více či méně příjemnými odmítnutími. Až jsem konečně narazila na vydavatelství Lika klub. V Praze jsem se sešla s paní redaktorkou a domluvila se na vydání knihy. Od té chvíle mě čekala další práce, tentokrát korektury, práce na obálce a dalších věcech. Bylo to ve stejnou dobu, kdy jsem řešila odjezd do Ameriky, takže to byl hektický rok. Jsem ráda, že mi přitom pomáhali moji blízcí.
Jaké jsou Vaše nejbližší plány?
Pracuji na druhém dílu Lantuin. Jsem teď o jednu knihu zkušenější, a proto doufám, že druhý díl bude lepší a vyspělejší, než ten první. Mám vymyšlený koncept ke dvěma dalším knihám, které bych v budoucnosti také ráda dokončila. Především se teď ale budu muset soustředit na tenis a na školu, abych ji při všem tom cestování, které nás čeká, zvládla.

Jakou jste si z tohoto počinu odnesla zkušenost? Jak se titul prodává?
Od paní redaktorky vím, že na to, že jsem začínající autorka, kterou nikdo nezná, se kniha prodává dobře. Mám z toho radost a jsem vděčná čtenářům, kteří do mě vložili důvěru. To mě motivuje k další tvorbě, ke zlepšování sebe sama.
Věřím, že pokud má člověk sen, a udělá všechno pro to, aby se splnil, vytrvale si za tím půjde, tak se opravdu vyplní. Časem. Nesmíte přestat věřit.
Člověk může snít každý den, ale právě Nový rok je příhodným časem podívat se před sebe, nadechnout se a ucítit sílu budoucnosti, která nás čeká. Pojmout ji jako výzvu, zahodit všechny starosti a věnovat se tomu, co nás doopravdy naplní. Přeji vám, aby pro vás byl následující rok nejen lepší, než ten právě uplynulý, ale ať se vám také splní nějaké tajné přání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které evropské město jste ještě nenavštívili, ale chtěli byste?

Paříž 12.2% (11)
Londýn 13.3% (12)
Řím 10% (9)
Madrid 7.8% (7)
Dublin 11.1% (10)
Praha 4.4% (4)
Bratislava 4.4% (4)
Vídeň 6.7% (6)
Berlín 2.2% (2)
Budapešť 2.2% (2)
Helsinki 8.9% (8)
Moskva 4.4% (4)
Athény 7.8% (7)
Lisabon 4.4% (4)

Komentáře

1 Ondra Ondra | E-mail | 17. ledna 2014 v 17:08 | Reagovat

Ahoj,
už dlouho přemýšlím o studiu v Americe. Také hraji tenis a právě přes něj bych se tam chtěl dostat. Moje mamka pracuje s tvým strejdou ve stejné práci v Jablonci a právě přes něj sem se dozvěděl o tvé knížce a tvém studiu v cizině. Byl bych velice rád, kdybych se mohl zeptat na pár věcí ohledně studia někoho takhle zkušeného, někoho kdo si celým procesem prošel. Kdybys byla ochotná mi na pár věcí odpovědět, byl bych velice rád. Ondra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama