Trampoty kolumbijské učitelky

29. ledna 2012 v 6:32 | Skye |  Ze života v Americe i doma

Pro jarní semestr jsem si vybrala, že budu studovat španělštinu. Už na gymplu jsem se s ní mořila, takže bych ji nerada úplně zapomněla. Já a několik mých statečných spolužáků jsme u tohoto jazyka vydrželi dva a půl roku, víc to pod vedením příliš ambiciózního učitele prostě nešlo. Rozhodně ale nelituji, získala jsem základy, které doufám budu moci kdykoliv v životě oprášit, s pomocí větší či menší archeologické námahy.
Tady v Americe je výuka tohoto románského jazyka celkem běžná, především kvůli množství španělsky mluvících imigrantů, já ale američany podezřívám, že je to především proto, že není nikterak těžké se tento jazyk naučit. Já si zvolila elementární úroveň, tedy tu úplně prvopočáteční, takže jsem se ocitla ve třídě se svojí slovenskou spolubydlící, která španělštinu v životě nešlyšela, dále s několika vyčůranými jedinci, kteří už španělštinu někde ve škole slyšeli, ale tají to, neboť jim jde o lehké zvládnutí povinného předmětu, no a konečně třetí skupinou jsou ti, do kterých učitelé na základní škole nenalili ani jediné espaňol slovo, ačkoliv se jistě převelice snažili. Nebudu tuto skupinu nazývat ignoranty, postačí mi označení "španělštinou nepoznamenaní".


Největší případ z celé třídy je ale naše vyučující. Pod jménem Camero jsem si představovala vysokou statnou ženu, místo ní však do učebny vstoupila maličká stará dáma, hubená, roztomile vrásčitá. Pochází z Bogoty, z Kolumbie, už jedenáct let učí na americké škole,avšak ani za tu dobu se jí nepodařilo naučit se dobře anglicky, což do vyučování přináší humorný nádech, který se projevuje hned na začátku hodiny, kdy si dělá docházku. Typické jméno Ashley (Ešli) volá jako "Asli", fotbalistu jménem Nickolas přejmenovala na "Najka", dívku s příjmením Whitekiller (Waitkilr) se pokouší přečíst jako "Vitekilr" a spolužáka Tylera (Tajlera) vytrvale oslovuje "Tejlr", tedy dívčím jménem. Radost jí děláme jen my tenisky, Lucii zná jako "Lucíu" a mě jako "Bárbaru".
Sedíme a posloucháme další jména. "Candle". Cože, kdo mohl pojmenovat svou dceru "svíčka"? "Monday". Dívka jménem "pondělí"? No to snad ne. "Mandy"! Opraví se vzápětí učitelka. Aha, takže pouze výslovnostní nedorozumnění. "Dónde está Mandy?" Shání se učitelka po nositelce jména, které ustavičně vyslovuje se zřetelným "a", místo amerického e. "Mandy disappears..." konstatuje nakonec a dělá si tečku do papíru.
Mandy ale nezmizela, další hodinu se objevila. Takto radostnou zprávu však nemůžeme vyvolat po dnešní hodině.
V jedenáct hodin jsme přišli do učebny a čekali na naší učitelku. V hlavě nám běhaly myšlenky na drobné vtipné výroky, které nám asi následující hodina přinese. Uběhly asi čtyři munuty a kolumbijka nikde. To je divné, vždyť jsem ji sama dnes ráno potkala na chodbě! Už po pěti munutách se černoška, sedící před Lusy, vyptává na čas. "A po kolika minutách můžeme odejít? Po pěti nebo deseti?" "Myslím, že všichni budou souhlasit, že po pěti," odpovídá její rovněž čokoládová kamarádka.
Ve třídě na chvíli zaplane debata a napětí, jeden z kluků jde zkontrolovat chodbu, neblíží-li se už naše pedagožka. Neblíží.
"Tak jdeme!" Zavelí černoška, zvedne se a na zlatých střevíčcích s platformou odchází pryč. Polovina třídy se k ní bez váhání přidá. Cože, to nemyslíte vážně! Odejít už po pěti minutách?
Se zdvihnutým obočím tedy odcházíme i já a Lusy. Jo, tohle je hold Amerika.
"Dónde está mi clase?" Kde je moje třída? Slyším ještě černošku říkat, co si asi bude myslet naše učitelka, až dorazí do liduprázdné učebny...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 so-cute so-cute | 30. ledna 2012 v 12:57 | Reagovat

další zkušenosti:)vypadá to, že jsme tochu vycepovanější než američani u nás by si to asi nikdo nedovolil,protože neomluvená absence zamená riziko že tě nepustí na zkoušku:)

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 30. ledna 2012 v 18:25 | Reagovat

Španělština, to mi povídej. My máme Antonia z jihu španělska. jeho způsob výuky je zajímavý takže de facto nic moc neumíme. Hned první rok nám dali rodilou mluvčí, co neuměla ani moc anglicky, takže dorozumívbání bylo těžké, učila nás skloňovat slovesa, kterým jsme nerozuměli. A taky polovina třídy tyto učtele jaksi vypouští a naučit se tam něčemu v takovém prostřědí je umění. Domluvit se jakžtakž zvládnu, takže dobré. Ani se mi za ty čtyři roky jazyk nezhnusil a klidně bych pokračovala dál.

Jinak obrázek vypadá moc dobře. :)

3 Skye Skye | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 2:19 | Reagovat

Koukám, že všichni jižani jsou tak trochu případi x) A pokud neumí anglicky, tak to pak je těžký učení. Ovšem ještě horší jsou spolužáci, kteří nemaj zájem, to naprosto chápu, to pak otráví i člověka, který by zájem měl.

No, ty obrázky zrovna nejsou moje :D Já žádný fotky z hodiny bohužel nemam, ale nějaký obrázek to chtělo, tak jsem našla tyhle :)

4 Elandorn Elandorn | Web | 8. února 2012 v 17:21 | Reagovat

Hehe "španělštinou nepoznamenaní" mě dostali :D A musela jsem se zlomislně ušklíbnout, když jsem si představila, co by asi říkal tvůj bývalý učitel španělštiny, kdyby všichni odešli po pěti minutách :D

5 bludickka bludickka | Web | 29. února 2012 v 6:46 | Reagovat

líbí se mi číst takový blogy, plný dobrodružství z návštěv a pobytů v cizích zemích. já jsem nikdy na delší dobu bohužel ČR neopustila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama