Předjarní z NSU dodávky

24. února 2012 v 9:17 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Sedím v dodávce, do které se vejde všech našich osm hráček i s dvěma trenéry. Panuje už druhý, krásný slunečný předjarní den a my jsme v Arkansasu na cestě za utkáním. Projíždíme kolem dosud holých stromů, sledujeme krávy a koně uždibující zežloutlou, místy ještě zelenou trávu. Na chvíli jsem vzdala focení amerických domků s verandami a zrezlými auty vyřazenými jen tak na neoplocené zahrádce, dá-li se to tak nazvat, protože trenér řídí sice bravurně, ale povolenou rychlost vesele překračuje a jestli se to někomu nelíbí, tak mému žaludku. Musím se dívat před sebe. Slunce mi svítí na monitor a odhaluje veškerý prach a šmouhy, které se normálně tiše skrývají v příšeří.

Moje spoluhráčka na čtyřhru ihned po výjezdu nasadila sluchátka, opřela hlavu a usnula. Když si jí všimla slečna sedící za mnou, vylovila z tašky kulatou cenovku s nápisem 25 c (centů), předala mi jí a já jí opatrně nalepila na mikinu spící spoluhráčky, načež jsem pořídila roztomilou fotografii. O pár minut později byla za mnou pronesena připomínka, že druhý trenér na sedadle přede mnou také klimbá, a že cenovek je ještě dost. Do tohohle mě už ale nenavrtají. I kdybych ruku s fotoaparátem před trenéra vysunula co nejopatrněji, kdo mi zaručí stejně bezpečný ústup potom, co foťák hlasitě cvakne?


Raději se dívám z okénka. Projeli jsme městem, tedy něčím, čemu místní říkají město, a najeli na nehezkou dvouproudou dálnici, jejíž protisměr se nachází za širokým, travnatým předělem bez jakýchkoliv svodidel či keřů. Když jsme nedávno po podobné cestě jeli poprvé, zděsila jsem se v momentě, kdy trenér najel do pravého pruhu, předjel kamion a v pravém pruhu pokračoval. Bylo už šero a já si nevšimla vzdáleného protisměru.

Stromy jsou stále holé. Hlavním důvodem, proč nemám ráda jaro, jsou jejich špinavě šedivé koruny bez listí. Vypadají žalostně pokrouceně, zcepeněle, mrtvě. Jediné, co mi na současném výhledu dělá radost, jsou květy. Ano, opravdu! Píše se teprve 23. únor a zahrady už jsou plné sytě žlutých narcisů, podél cesty se zase bělají časně kvetoucí stromy s čeledi růžovitých. Vše nasvědčuje, že jaro brzy zavítá i k nám, brzy, ne až koncem května, jak jsem zvyklá z našeho severočeského, jizerskohorského Jablonce. Možná toto období začnu mít i ráda, ačkoliv, kdo by nepreferoval čerstvě zelené bučiny a zahrady v květu oproti roztávajícím hromadám zčernalého sněhu, navlhlým temně hnědým větvím a bahnité půdě?

Učitel zeměpisu nás dnes navnadil na svoji příští hodinu, třetího března. Jelikož dlouhou bobu pobýval v jihovýchodní Evropě, rozhodl se aktivně nás seznámit s bulharskou tradicí baba Marta (nebo jak ji jmenoval…). Spočívá v rozdávání červenobílých náramků, které si obdržitel uváže kolem zápěstí a nosí je na něm tak dlouho, dokud příroda nevyjeví první známky jara. Poté je jako fáborek uváže na strom.

Tradice je to myslím milá a nápad poameričtit ji dobrý, nejde mi však do hlavy, jakou dobu uznají za první známku jara, když tu defakto ani nebyla zima? Zřejmě až po nasazení prvních listových pupenů…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 25. února 2012 v 18:40 | Reagovat

Zdravím, tvé články se dobře čtou♥
Přeju požehnání do všeho myšlení a konání♥ ať tě andělé ochraňují a pomáhají ti na tvé cestě♥ Lady

2 Skye Skye | 26. února 2012 v 16:01 | Reagovat

Moc děkuju za nádherně povzbudivý komentář! Hodně si tvé pochvaly vážím a přání mě zahřálo u srdce a povzbudilo ♥
Požehnání a doprovodné světlo přeji také tobě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama