Valentýn s pocuchaným nitrem

15. února 2012 v 6:58 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Nikdy jsem Valentýna nějak zvlášť neřešila, ostatně ani nebylo s kým, protože drahou polovičku jsem nevlastnila a svým blízkým milovaným projevuji svou lásku v průběhu celého roku. Mnoho lidí považuje čtrnáctý únor za zplodinu konzumního života a nucené úsilí dokázat svoji oddanost. Mají pravdu, v jistém přehnaném slova smyslu. Já se k svátku lásky stavím kladně, je hezké někomu udělat radost květinou či čokoládovým srdíčkem, vše beru s rezervou a lehkostí, nepotřebuji, aby mě někdo vzal na let balónem, během něhož nás mine letadlo vyfukující do vzduchu slova jsi mi vším, i když by to bylo hezké.


Podobné vzdušné výpravy si ale můžu nechat pouze plout svými představami. V loňském roce, kdy už bylo najednou s kým slavit, byl onen dotyčný kdesi v práci na horách, odkud jen se štěstím našel chvíli alespoň na krátký telefonát.
Letošní Valentýn je ještě ironičtěji hořčí, pryč jsem tentokrát já a dělí nás doslova celý oceán. Možná právě proto proběhl svátek tak nepředvídaně a jistým způsobem zajímavě. Obdržela jsem valentýnské sladkosti, zdobila srdíčkové sušenky, viděla se se svým přítelem, shlédla romantický film a mluvila francouzsky. Zní to perfektně, jenže vše bylo zasazeno do netradičního konceptu a tím pádem ztratilo veškerou romantiku.


Včera Alex napekla veliké sušenky, připravila barevné krémy na zdobení a pozvala nás, abychom si jich pár samy ozdobily. Bylo to příjemné zakončení odpoledne, jelikož setkání s trenérem předtím nebylo dvakrát veselé, mluvil o strachu a o stýskání po domově. Čím víc se tím zabýval, tím těžší bylo udržet slzy, které nakonec stejně vytvořily pramen rozpolcenosti, jež mi doteď cloumá s hrudí.


Ráno jsem byla v práci, na recepci ve fitnes centru. Spolu se mnou tam byla má slovenská a francouzská spoluhráčka, a právě s ní jsem si popovídala o svém dni v její rodné řeči. Z mého přízvuku byla naprosto unešená a stal se pro ní zážitkem číslo jedna v dnešním dnu.
Po polední trénink dnes nebyl vůbec příjemný. Trenér nás opravoval po každém úderu, křičel a nevěřícně protáčel oči na druhého trenéra. Mám-li říct, jaký účinek to na mě mělo, tak rozhodně negativní. Stres a strach jen vyústily v prohloubení chyb. Hladina hořkosti ve mě stoupla a já se už nemohla dočkat, až odpoledne pojedeme do Walmartu a já si koupím pořádně velkou a nezdravou koblihu s růžovou valentýnskou polevou.
Ještě předtím jsem sedla k počítači a shledala, že přítel je konečně po týdnu připojen ke skypu, jeho notebook se zjevně vrátil z opravny. Takže jsem ho viděla, placatého na obrazovce.


Když se konečně nachýlilo k době nákupu, došlo k drobnému nedorozumnění a nikam se nejelo. Vypravila jsem se tedy alespoň se svojí spolubydlící do nedalekého krámku a nestydatě si naložila do košíku kompot, piškoty, šlehačku a zmrzlinu. To jsem celá já. V mražáku mám teď tedy vedle pytlíků s mraženou zeleninou také krabici zmrzliny.
Připadala jsem si jako pravá američanka, zajídat rozrušené srdce zmrzlinou. Doplnila jsem ji svými oblíbenými jahodami a americkými piškoty, které tu vznešeně nazývají "vanilla wafers" a které vlastně ani jako piškoty moc nechutnají. Na gauči jsem se přikryla dekou a sledovala Enchanted, Kouzelnou romanci. Kde je mé odhodlání vypracovat si ploché bříško až pojedeme na Floridu? Ach jo, proč nemůže třeba ředkvička člověka uspokojit stejně jako čokoládová sušenka?


Málem byl zapomněla na darované sladkosti: za dveřmi našeho apartmánu se objevily dva drobné pytlíčky, zřejmě od trenére a jeho manželky. Druhý balíček jsem obdržela od Alexiny babičky.

Snad nejmilejším překvapením dne byl zvonící mobilní telefon, když jsem seděla ve fitku. Byl to ten český, ne americký. Volal mi taťka, čistě proto mi říct, že mě má rád a že na mě pořád myslí. Byla jsem hodně dojatá. A ráda. Děkuju.

Doufám, že vy jste měli svého Valentýna o kapku veselejšího, než byl tento článek ze života za oceánem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meggy Meggy | Web | 22. února 2012 v 19:48 | Reagovat

Já osobně Valentýn moc nemusím, možná to je hezkej svátek, ale přece jen, vadí mi ta komerce. Ale tak to už je všude. Vánoce taky.

2 Skye Skye | Web | 24. února 2012 v 4:43 | Reagovat

já vím, takových lidí je víc, a mají pravdu. ale já se snažím si tu komerci připouštět jen minimálně a užívat si ten původní význam svátku :)

3 Meggy Meggy | Web | 24. února 2012 v 21:19 | Reagovat

To na tobě docela obdivuju. Já ten svátek tak nějak nikdy neslavila, takže ho nějak neřeším. Ale třeba někdy budu, až budu mít s kým :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama