Vědomosti, které naučí až život

23. února 2012 v 14:50 | Skye |  Téma týdne
"Co nás ve škole neučili." Takové pěkné, libozvučné téma, na které by zkušený fejetonista vykouzlil oslnivý text, lehký a svižný, a přitom s hlubokou myšlenkou, podanou tak rafinovaně, že i kdyby byl čtenář pouhý jednoduchý bambula, tak mu z ní v hlavě utkví poučení. Úplně slyším to tempo slov a melodii hlasu, cítím pobavené reakce publika. To nejdůležitější mi přesto ale stále uniká: slova. Malé chlupaté zvířátko mi rejdí v mozku a snaží se vyčenichat zásuvku, ve které se skrývá nějaká příhoda, o které bych mohla říct, že mě na ni připravil až život. Ono žvířátko je ale očividně dosti zmatené, nejspíš ze svíravých bolestí břicha. Já ty houby s hovězím k obědu neměla jíst... Vidíte, a to mi ve škole nikdo neřekl. Vezměte si alespoň ze mě příklad a nejezte před tréninkem pochybné mražené žampiony.

Na hodině biologie vám sice řeknou, že ty klasické houby s kloboukem patří mezi Basidiomycota a že čolek je ocasatý obojživelník, co takový tvoreček ale vlastně jí, to už vám neprozradí. Kolikrát jsme se nad tím s babičkou zamýšlely, nakloněny nad jejich jezírkem, na jehož vyhřátých mělčinách právě několik oranžovobřichých čolků odpočívalo. Vlastně až dodnes nevím, čím se živí.

Vím už však, jak vyplnit složenku, jak vybrat peníze z automatu, nebo jak někoho nepěkně oslovit japonsky, což dalo z těchto tří věcí nejmenší práci a nestálo žádné nervy, stačilo se dívat na otitulkované japonské animované seriály. Kolik bezmocných výkřiků a nutkání mlátit hlavou o desku stolu by mi ale ušetřila vyučující hodina, která by mě připravila na vyplňování bankovních formulářů a porozumění úřednickému jazyku? Mnoho.

Možná by nás ale takové rady ochudily o něco jiného, totiž o schopnost zvednout hlavu a jít dál. Jen vlastními zkušenostmi, jen když si sami namočíme čumáky, poznáme pocit zábrany, která se zprvu zdá nepřekonatelná, ale jakmile se k ní postavíme čelem, shledáme, že je zčistajasna pryč a my můžeme snadno přejít na druhou stranu, s hlavou zdviženou.

Náš dnešní trénink byl svědkem takové vytrvalosti. Jeden z místních studentů, původem z Japonska, je do tenisu zamilován snad hlouběji, než kterákoliv z nás. A co víc, má ohromnou touhu hrát. Nemá pro sebe vhodného tréninkového soupeře, taková maličkost mu však není překážkou. Nejprve trénoval sám, alespoň pohyb nohou mezi rozestavenými míčky. Poslední dobou stále častěji stojí za plotem kurtů, když my trénujeme, poslouchá rady, opravy a připomínky trenérů a s raketou v ruce se dokonce naprázdno pokouší o správné pohyby paží a otočení ramen.

Ohromuje mě jeho odhodlanost. Chlapecký tenisový tým už na naší univerzitě dávno není a jeho to musí neskutečně trápit. Naši trenéři si toho pochopitelně všimli. Právě dnes ho pozvali k nám na kurt, odkud celou dobu sledoval naše počínání. Po tom, co jsme se všechny rozloučily a odebraly se ke svým apartmánům, konečně nadešla chlapcova chvíle promluvit si s tenisovým guru naší univerzity. Kdo ví, třeba mu bude dovoleno s námi trénovat. Nedivila bych se, byla bych skoro ráda. Přímo před míma očima bych totiž měla důkaz, že touha, vůle a vytrvalost opravdu vedou ke svému cíli.

Ačkoliv vám to na akademické půdě nikdo neřekl, přeji vám, ať také nevěšíte hlavu a necháte si od života poradit, že žádná překážka není tak vysoká, jak se na první pohled zdá. A i kdyby byla, pěšinka kolem ní se také počítá za cestu ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meggy Meggy | Web | 23. února 2012 v 17:30 | Reagovat

Jak říkáš, některý věci nás sice ve škole nenaučí, ale aspoň umíme zvednout hlavu a jít dál. Ono kdyby nás pořád někdo vodil za ručičku, tak těžko pak přežijeme. Máš to hezky napsaný :) A jo, vůle, odhodlání, touha... to dělá mnohem víc než jakýkoli trénování, učení a tak, když u toho není ta vůle a touha.
Jo a prosím, promiň, že tě s tím otravuju, ale mohla bys smazat ten komentář u tvýho článku o valentýnu? Ten můj druhý, co se tam dostal nevím jak... Děkuju moc! :)

2 Skye Skye | Web | 24. února 2012 v 4:41 | Reagovat

moc děkuju za komentář :) a taky jsem ráda, že nejsem jediná, kdo je o důležitosti takových věcí přesvědčený, nemusím aspoň začít uvažovat o tom, jestli nejsem jenom naivní nadšenec x)
btw, komentář-vetřelec smazán :)

3 Meggy Meggy | Web | 24. února 2012 v 21:23 | Reagovat

Děkuju moc, jsi hodná :) Já osobně si nemyslím jenom, že tyhle věci jsou důležitější než trénování a učení. Myslím si, že bez nich to prostě nejde. Vždyť je to vidět i na tom, že když něco fakt sama chceš, uděláš to, naučíš se to, DOKÁŽEŠ TO. Jakmile nechceš, nejde ti to. Možná to nějak uděláš, ale dobře rozhodně ne.

4 Skye Skye | Web | 26. února 2012 v 16:03 | Reagovat

přesně tak! k tomu už ani nemám co dodat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama