Jarní prázdniny na jihu USA

26. března 2012 v 6:31 | Skye |  Ze života v Americe i doma

Jako český člověk z hor mám jarní prázniny automaticky spojené s ironií, že se sice nazývají jarními, ale každý si při nich užívá zimních radovánek, protože je všude ještě stále spousta sněhu. Tento rok je však rozdílný v mnoha věcech.


Jednou z těch pozitivních je brzký příchod skutečného, teplého jara. Není se čemu divit, když sem po celé měsíce nezavítalo nic, co by se dalo nazvat zimou a nic s tímto přízviskem se proto ani nedá vyprovodit. Spojení s dalším užitečným faktem, tedy tím, že americké univerzity narozdíl od těch českých dodržují prázdniny, vede k příjemnému týdnu s názvem "Spring break".


Správný tenisový trenér využije volna a zasvětí ho tréninku a utkáním. Náš trenér je ale super v tom, že mimo to chce, abychom si také užily života, proto pro nás naplánoval nakupování, prohlídku města, dobré jídlo a dokonce i kino.




Je vám snad jasné, že my holky jsme se ze všeho nejvíce těšily právě na pořádné nákupy, kterým bylo zasvěceno dva a půl dne! Nepředstavujte si ale žádný vícepatrový obchodní dům, v Texasu mají všechno rádi ve velkém, a proto staví rovnou nákupní městečka. Obchod vedle obchodu, chodíte dokola či v uličkách a zvenčí vstupujete tam, kde chcete utratit peníze. Oblečení, boty, spodní prádlo, čokoládové dobroty, značky v Evropě běžné, známé ale nevyskytující se, i ty neznámé. Outlety drahých značek, v nichž pořídíte luxusní kousky za stravitelnou cenu a další slevy, kterým prostě nelze odolat.



Nejvíce jsme si slibovaly od nákupního centra San Marcos, o kterém nám trenér tvrdil, že je pětkrát větší, než si vůbec dokážeme představit, a nemýlil se. Bylo obrovské, plné lidí, a doopravdy se snažilo dostát svému jménu a vypadat jako Benátky, pyšnilo se dokonce i nízkou kampanilou a jakousi napodobeninou dóžecího paláce, která v sobě skrývala nejluxusnější značky módního průmyslu, do jejichž obchodů jsme se ani neodvážily vkročit. S myšlenkou, že si v nich něco pořídíme až bude vydělávat a mít svou vlastní jachtu jsme zamířily do levnějších variant, které jsou stejně pěkné a dodají vám dobrý pocit, že nakoupíte více kousků za méně peněz.



Oběd byl tentokrát v našich rukách, rozhodli jsme se proto vyzkoušet řetězec s mexickým jídlem, o kterém neustále básní naše britská spoluhráčka. Nevědomky jsme si objednaly to největší burrito, které bylo v nabídce a celé ho do sebe nasoukaly, což jsme neměly dělat. Další půl hodinu jsem funěla a sotva pletla nohama, jak jsem byla přejedená.
S rukama ověšenýma taškami jsme odpoledne s hrůzou zjistily, že máme jen pět minut, abychom došly k naší dodávce, ve které už čeká trenér, aby nás vrátil do hotelu. Pádily jsme o sto šest, poslední úsek po parkovišti jsme vzaly doslova prostředkem silnice, běžely mezi dvěma pruhy , já k smrti vyděšená křičela na Lusy že tudy chodit nemůžeme, ale ona mi bezstarostně odvětila, že je to v pořádku. Tak nevím, soudě podle vytřeštěných trenérových očí to v pořádku rozhodně nebylo.




Do samotného San Antonia, vrcholné destinace naší výpravy, jsme dorazili v pondělí ráno. Odehrály jsme vítězné utkání proti jedné z místních katolických škol a zamířili do centra, k řece, na oběd do mexické restaurace. Narovinu říkám, že toto město mě nadchlo. Nese v sobě starého evropského ducha v podobě španělských kostelů, westernový punc ve starých kamenných domech, i moderní nádech Ameriky díky restauracím a výškovým budovám. Na každém rohu centra se tísnily přeplněné obchody se suvenýry, projížděly tudy staré dřevěné trolejbusy a španělština se tu ozývala častěji, než angličtina. Nejvíce mě ale uchvátila řeka, nejnižší úroveň města, jakási klidná oáza kavárem, restaurací, galerií a zeleně. Procházet se podél ní bylo opravdu zážitkem.





Ubytovali jsme se v centru, v pětipodlažním hotelu, který dříve býval místním vězením. Krásný pokoj a chutná snídaně, kterou mám na hotelech nejraději a už večer se na ni vždy těším. Součástí téhle byly dokonce domácí skořicové rolky! Jedinou nevýhodou hotelu byly netěsnící závěsy. Nevím, jestli to bylo bouřkou, nebo prostě město samotné vyzařuje tolik světla, ale noc nebyla tmavá, nýbrž světlounce fialová. Od spánku nás to ale neodradilo, když se to nepodařilo ani televiznímu varování před tornádem. Jak začínáme zjišťovat, Američané berou tornáda s nepochopitelným klidem a varování je příliš nevzrušují.




V úterý jsme měli znovu hrát, kurty soupeřů však poničila noční bouře, takže jsme den zasvětili městské turistice, což znamená, že já byla ve svém živlu. Nakoupili jsme suvenýry, pořídili spoustu bláznivých fotek a smlsli si na předražené zmrzlině. Odpoledne nás trenér vzal do kina, které jsem si moc užila. Aby ne, když dobrodružná fantasy je mým oblíbeným žánrem a hlavním hrdinou byl charismatický dlouhovlasý fešák s hlubokým hlasem a lehkým smyslem pro sebeironii.



Aby nebylo všechno tak růžové, ve středu jsme prohráli, což by samo o sobě neznamenalo konec světa, jenže my jsme hrály špatně, čímž jsme si nahněvaly trenéra. Ale ono ho to přejde. Já jsem svůj zápas vyhrála, můžu být tedy spokojená, že jsem nepodlehla nutkání vzdát se a všechno zabalit.

Cestu zpět jsme zvládli na jeden zátah, trenéři se střídali v řízení a měnili teplotu ve voze natolik nešikovně, že jsme buď umrzaly, nebo se málem roztopily horkem. Kdo ví, možná nás trenér chtěl potrestat. Do Tahlequah jsme přijeli ve dvě ráno a celý následující den prospaly. Nutno dodat, že já prospala i pátek, protože ve čtvrtek jsem vypila více alkoholu, než můj žaludek dokázal snést. Celkově to ale byl příjemně strávený týden, který mi v hlavě zanechal spoustu obrazů a skvělých nových zážitků.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 26. března 2012 v 22:07 | Reagovat

Pááni to jsou krásné snímky! A ty zážitky! Americké Benátky a dokonce i Notre Dame :D  úžasné! X)

2 so-cute so-cute | 29. března 2012 v 8:47 | Reagovat

Jéé konečně vidím evropské město v Americe a ta řeka je nádherná. No i cizí turisti jsou tu Japonci:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama