Kultura za milý úsměv

11. března 2012 v 10:06 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Život leckterého vysokoškolského studenta je založen na setkávání s přáteli, nejlépe u půllitru vychlazeného piva, později večer často i něčeho ostřejšího, spojeného s tancem a muzikou. Lidé v Americe na tom nejsou jinak, scházejí se na domácích párty, kde usrkávají z červených plastových kelímků odporně sladký drink složený ze šlehačkové vodky a koly, nebo si oblečou svůdné šaty a kovbojské boty a vyrazí na "country night" či "booty shaking contest" do klubu, jen aby mohli předvést, jak rychle umí natřásat svoji zadní část těla.

Já jako tenistka nebydlím v "dorms", tedy v jediném pokojíku americké univerzitní koleje, ale v plně vybaveném apartmánu, kde mi nic neschází. Víkendy poklidně uplynou před televizí, u sporáku a u počítače. Jenomže takhle obyčejně už uplynula polovina semestru, ze kterou jsem poněkud zanedbávala kulturní rozvoj své duše. Ono něco jiného je v klidu domova shlédnout večerní film a vypravit se do opravdického kina, když už nic jiného.


Ony zmiňované párty noci se odehrávají pravidelně v pondělí a čtvrtky, tedy přesně v dny, kdy mám večerní směnu v práci. Tak trochu podezřívám trenéra, že mi tyto hodiny naplánoval schválně, aby mě uchránil před alkoholovým omámením mysli a chtivými pohledy místních chlapců. Zdá se mi, že i když ho znám už několik měsíců, některé jeho povahové rysy mi stále zůstávají skryté za mlhavou oponou. Zdá se, jako by měl oči všude.

Ona pracovní zábrana však dnes vynesla naprosto rozdílný účinek. Jeden z pravidelných návštěvníků fitnes centra, za jehož recepcí si přivydělávám nějaké pěníze na nakupování v Texasu, mě totiž dnes oslovil pro společně strávené odpoledne. Souhlasila jsem, je to celkem sympatický člověk, ale především, do kina jsem tento víkend plánovala jít tak jako tak, na nový, sci -fi fantastický film, který sliboval vizuálně oslnivou podívanou a především krásného a charismatického hlavního hrdinu.


Měli jsme se sejít ve tři odpoledne u tenisových kurtů, protože jsem mu chudákovi nesdělila přesné číslo apartmánu, jenž obývám. S mím obvyklím zpožděním jsem tedy vyběhla ven, kde nebylo ani živáčka. A sakra, to už asi odjel. A co tady dělá to staré hasičské auto? Nakrčila jsem čelo. Je to snad nějaká atrakce spojená s právě probíhajícím baseballovým zápasem? Než mě však stačily napadnout další varianty, ozvalo se odněkud z boku mé jméno. Můj dnešní doprovod mě totiž zahlédl, celý šťastný, že už nemusí klepat na dveře každého apartmánu a zjišťovat, jestli v něm náhodou nebydlí česká tenistka.

"Máme ještě chvíli času, takže nejdříve vyzvedneme pár jízdních kol a zavezeme je mému příteli, pokud ti to nevadí," informoval mě hned po pozdravení. "A pojedeme tímhle tím," dodal. Hasičským autem? No tedy! Poklesla mi čelist. Kdo se může pochlubit, že se vezl pravým hasičským autem do kina? Vyškrábala jsem se tedy na sedadlo, odhrnula hromadu rozličného harampádí, které se válelo po celé kabině a zapnula si bezpečnostní pás, který připomínal pás v letadle. Následující jízda byla skvělá. Měla jsem sice pocit, že oboje dvoje dveře každou chvíli upadnou a třecha na jedné či druhé straně nevydrží a sesype se nám na hlavu, ale nic takového se nestalo. Naložili jsme kola, odvezli je a zaparkovaly hasičské auto před domem majitele. Ano, můj doprovod toto auto koupil. Ujišťuji vám, že ani v Americe není běžné kupovat si vlastní hasičská auta.

Film byl skvělý. Ačkoliv program kina sliboval 2D promítání, shlédli jsme 3D, z čehož plyne, že ve Spojených státech si nikdo nedělá s ničím hlavu, alespoň ne tady v Tahlequah. Večer jsme zakončili včeří, co lepšího chcete v Americe dělat, než jíst, že? Navštívili jsme podnik, do kterého to mám asi pět minut pěšky od domova, ale dosud jsem tam nikdy nebyla. Vyklubalo se z něho příjemné a celkem luxusní místo, kde se v jídle opravdu vyznají. Byl mi doporučen hovězí steak sirloin, to nejkvalitnější maso, středně propečéné a tak úžasně měkké, že jsem snědla celou porci, která by normálně překročila doporučený příjem masa na dva dny. Ovšem nechat takovou lahůdku na talíři, to by se rovnalo téměř rouhání.


Zatímco jsme jedli a popíjeli lahodné červené víno, můj doprovod se pozdravil snad z každým, kdo prošel kolem našeho stolu. Buď se nacházíme v opravdu malém městě, nebo on je u opravdu známý. A nebo nejspíš obojí. S plnou sklenkou jsme se ještě odebrali naproti na zmrzlinu jako dezert. Dlouho jsem žádný alkohol nepila, takže už po prvním doušku jsem cítila jeho účinky v žilách a konečně si zase jednou připadala jako prokletý básník, prodávající svou duši umění a Paříži. Možná právě to vedlo k mým neustálým řečem o Evropě. Hold, člověk svůj původ nezapře. A proč by také měl, když má být na co hrdý? Vždyť tu historii, kterou si náš kontinent nese, se Američané veškerým svým úsilím snaží alespoň napodobit. Oni si interiéry domů a restaurací zdobí v tlumeném stylu konce devatenáctého století a jsou vděčni za každý kus staré cihly, kterou by si mohli obezdít krb, zatímco Evropa uhání po moderní vlně a vyžívá se v simplistické jednoduchosti a kontrastní barevnosti.

Je hezké tohle všechno objevovat a postupně se sžívat nejen s jazykem, ale i s kulturou. O to víc, když vás celý večer zvou, a to jen proto, že máte široký úsměv a přátelské chování. Ano, cestou dobra se i dnes ještě dá dojít daleko, a tak vám přeji, aby se i kolem vás občas vyskytli lidé s otevřeným srdcem, se kterými je radost trávit čas.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 11. března 2012 v 14:21 | Reagovat

Ohhh... Jsem rozněžněna... To je krááásný článek!! X) Tvoje psaní už je na samém okraji dokonalosti... Úplně úžasně se to čte! Opravdu kouzelný zážitek, tento článek... Skvělé... X)
P.S.: A teď už jen svázat a vydat, ať má Šmíd taky nějakou konkurenci! ;) X)

2 Lily Infinity Lily Infinity | Web | 11. března 2012 v 21:17 | Reagovat

Projížďka hasičákem musela být romantická. :) (jsem sice chladný netvor, ale dokážu si ten pěkný pocit představit.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama