Půlnoční zrcadlové leknutí

5. března 2012 v 1:37 | Skye |  Téma týdne
Cestování letadlem má tu nevíhodu, že hmotnost vašich zavazadel je značně omezená. Kdyby člověk letěl na týden do Karibiku, neřeknu ani slovo, v takovém případě by stačilo několik tílek a plavky, ale představte si balit se na celý semestr strávený v Oklahomě, kde vás potká horoucí teplo, klimatizované učebny, deštivý podzim i vlezlá zima. Do kufru a tenisové tašky musíte vměstnat většinu svých životních potřeb a jen minimum oblečení.

Nejsem kdoví jaký módní maniak, na druhou stranu mě ale baví nakupovat nové oděvy a oblékat se zajímavě a stylově. S sebou do Ameriky jsem si dovezla několik svých nejoblíbenějších kousků, jenomže právě kvůli jejich malému množství jsem narazila na problém, totiž že je těžké vymýšlet stále nové kombinace. Byla jsem nucena experimentovat a sem tam přimhouřit oko, což bylo o to těžší, že jsem ani neměla zdrcadlo, ve kterém bych si celý svůj vykombinovaný outfit překontrolovala. Hned při prvním větším nakupování jsem proto hmátla po vysokém, úzkém zrdcadle v černém rámu. Netušila jsem v tu chvíli, že to zrdcadlo si se mnou trochu pohraje.

Ve smluvený čas pro nás přijela kamarádka ve svém třídvéřovém voze. Já, mé tři spoluhráčky a všechny nákupy se do auta vešly celkem bez nesnází, totéž však už nemohu říci o svém zrdcadle. Jedinou možností bylo nasoukat ho doprostřed, vedle řadící páky, mezi řidiče a spolujezdce, tak, že přemosťovalo celý vnitřní prostor. Leč v nepohodlí a utiskovány neživou odrazovou plochou, cestu jsme přežily ve zdraví.

Doma jsem zrdcadlo opřela o zeď, což nebylo právě ideální, protože jsem v něm viděla pouze své nohy a část břicha, pořád ale ne sebe celou, jak jsem zamýšlela. Zakoupila jsem si tedy oboustaně lepivý suchý zip, díky kterému jsem už připevnila na zeď vedle stolu nástěnku. Trvalo pár dalších dní, než jsem se odhodlala přilepit i zrdcadlo. Zakrývala jsem ho totiž tričkem, protože mi moje spolubydlící řekla, že ona se kvůli nějakému hororovému filmu bojí mít v ložnici zrdcadlo. Podle pravidel feng shuei by se rovněž neměl spící člověk odrážet v nějaké lesklé ploše. Kdybych ho tedy pověsila, jak ho potom schovám? Jednoho večera jsem ale tak konečně učinila a s pocitem vítězství, že se konečně můžu prohlédnout, jsem šla spát.

Tu noc na mě čekal ohromný šok. Nad hlavou mi vířily sny, když se znenadání ozvala tříštivá rána! Hned vedle mě. Okamžitě jsem se probudila, projely mnou vlny šoku a strachu. Co se stalo? Zamžourala jsem po místnosti očima. Na stěně mezi dveřmi a šatníkem se nic nelesklo. Kde je zrdcadlo?

Až ráno, poté, co jsem znovu neklidně usnula, jsem ho objevila ležet na zemi. Suché zipy neudržely jeho váhu. Při pádu se mu kupodivu nic nestalo. Mě způsobilo půlnoční infarkt a jemu se jen v rohu nalomil rám? No tomu říkám špatný vtip...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 6. března 2012 v 22:14 | Reagovat

:D Hehe super pointa! Pěkně čtivě napsané osudy jednoho zrcadla... X)
A jak se teda na sebe díváš teď? Zase jen na nohy a břicho? :D

2 bludickka bludickka | Web | 8. března 2012 v 19:37 | Reagovat

Aspoň že se nerozbilo, sice jsi měla málem infarkt, ale lepší než sedm let neštěstí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama