Florida - fáze dvě

14. dubna 2012 v 7:42 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Cesta trvala neuvěřitelné množství hodin, přičemž průjezd státem Mississippi mi připadal nekonečný, a to jsme ještě ani nedojeli na samotnou Floridu.
K obědu nás přivítala restaurace, o které nám trenér lákavě vyprávěl už na začátku semestru. Ne poprvé mě proto podobné místo zklamalo. Možná proto, že jsem čekala luxusní polstrované židle, obrovské porcelánové talíře plné roztodivných mořských živočichů, k jejichž louskání a porcování nám bude hrát živá kapela složená z vysokých mužů s charismatem italského gondoliéra. Místo toho jsme se natěsnali v klasické americké škatuli, která byla sice příjemně vyzdobená, ale rozhodně nedosahovala kvalit mých bujných představ. Menu nabízelo americkou úpravu ryb a mořských plodů, tedy vše smažené, s hranolkami a tučnými omáčkami.


Objednala jsem si popcorn shrimp a modlila se, aby mi ty krevety nepřinesli celé, protože by mi pohled na jejich oči a nožičky naprosto znemožnil pozřít jejich jedlou část. Nakonec přede mnou naštěstí přistál košíček malých, stočených fritovaných krevetích zadečků, vypreparovaných a připravených k okamžité konzumaci. Nejsem sice milovník mořských plodů, ale namáčené v omáčce mi takhle chutnaly. Přestože specialitou této restaurace bylo, že vám budou přidávat, dokud budete moct, nesnědla jsem ani první porci, posledních asi šest krevetek jsem předala Frenchie, která už v sobě měla porce dvě.


První noc jsme tedy strávili sice u moře, ale na jihu Alabamy. Hotel nebyl špatný, především jeho venkovní bazén ne. Venku už byla tma, avšak stále teplo, proto jsme se s holkama rozhodly vykoupat. Každá z nás strčila nohu do největšího ze tří bazénů, vzápětí ale ucukla a zamířila k maličkému, vyhřívanému bazénku v pozadí, kde voda dosahovala teploty čerstvě uvařené kávy.
Snídani, která mě sice nepřipadala světová, ale sníst se dala, naše francouzská spoluhráčka odmítla sníst se slovy, že všechno, co tu dnes servírují, je nechutné. Nad její vybíravostí nepřestávám kroutit hlavou. Hned potom jsme se konečně vydali na cestu na opravdovou Floridu.


Jako by nám byl čert cosi dlužný, obloha slunného ráje byla šedivá, zatažená, později dokonce deštivá a velmi větrná, což trochu podráželo naše až dětinské nadšení z návštěvy posvátného místa našich dětských snů. Ani této černotě nad námi se nepodařilo dočista nás položit k zemi, oblékly jsme si sukně a tílka a vyrazily na obhlídku okolí. Já jsem obula zbrusu nové sandálky, o kterých jsem včera přemítala, mám-li si je koupit, nebo ne, a dnes jsem se do nich zamilovala. Tak to u mě bývá často, že si nejvíc oblíbím věc, nad kterou v obchodě pochybuji a málem ji odmítnu s argumentem, že ji zas tak nutně nepotřebuji. Možná někdo z vás takovou situaci zná z vlastní zkušenosti.


První, co jsme si koupily, byla zmrzlina, se kterou jsme potom obcházely kolem obchůdků se surfařským oblečením a barů přímo na bílé písečné pláži.
Večer jsem byla unavená jako kotě, jenomže usnout se mi nedařilo. Jak by také mohlo, když vedle mě svítila lampička a notebook spoluhráčky a z venku se z některého z barů ozývala živá hudba tak hlasitě, že mi připadalo, jako by ona kapela hrála přímo za našimi dveřmi. Nakonec mě přece jen přepadl spánek, plný myšlenek na zítřejší počasí, snídani a těžký zápas. Jak se to všechno zítra vyvine?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 16. dubna 2012 v 19:48 | Reagovat

Ty mě stále napínáš... :D
Ale juchůůů!! Je to super, krása a skvěle napsané!! Úplně jako pohádka! Moc moc povedené! X)
P.S.: Oni mají na střeše auto!! :-O (mimochodem takové přesně bych chtěla... X))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama