Florida - fáze jedna

10. dubna 2012 v 6:38 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Ze spánku mě trhnutím probudila příjemná melodie. Co se děje? Vyplašila jsem se. To nic, to je jen můj nově změněný tón budíku. Aha. Oči zůstaly otevřené a mysl pátrala po smyslu bytí. Co mám teď za úkol? Je pět hodin ráno, vstávej, dnes odjíždíme! Jedeš poprvé na Floridu!


Vyskočila jsem z postele a rychle se navlékla do předem připravených tepláků a trička, nasoukala na nohy ponožky, které jsem dostala k vánocům od své sestřičky. V kuchyni jsem popadla varnou konvici, vodu na čaj jsem si ale nakonec uvařila v mikrovlnce, neboť moje konvice patří do evropské zásuvky a konektor už byl zabalený hluboko v tenisové tašce. Z lednice jsem vytáhla chleba, máslo a marmeládu a po dlouhém období vločkové kaše si k snídani připravila mojí obvyklou, českou baštu, jen v americkém provedení, na které jsem si ale už zvykla. Člověk si za nějakou dobu najde co mu chutná, i v cizí zemi.
Připravená k odjezdu jsem byla na můj vkus velmi brzy a venku u dodávky jsem byla jako první. Říkáte si, že spadla kometa, protože já jsem vždycky poslední? Inu, zřejmě na mě platí motivace, tentokrát v podobě zabrání nejlepší sedačky.
Pozdravila jsem trenéry, kteří nevrle zahlíželi na temná okna spoluhráčky bydlící nad námi.
"Barb, jdi prosím zkontrolovat, jestli je Houda vzhůru."
Vyklusala jsem schody a bušila do dveří tak dlouho, dokud naše hráčka - noční pták nevylezla rozespalá a v noční košili, se slovy, že se jen převlékne a hned přijde.
Nacpali jsme do dodávky všechny naše tenisové tašky a ještě za tmy vyjeli vstříc jihu. Nadšení po ránu nebylo na výši, alespoň u mě ne, protože vstávat brzy ráno znamená cítit se jako zmlácený kyjem, kdy chcete ležet a spát, ale jste tak rozlámaní, že to nejde. O to horší je proto ihned zasednout do auta. Snažila jsem se najít si dobrou, pohodlnou pozici, ale znáte to, to je úkol téměř nemožný. Snažila jsem se učit, ale jen jsem přečetla jednu větu, mé oči ulétly ven z okna.
O osvěžení a vzpruhu se postarala snídaně v McDonaldu, zhruba po třech hodinách cesty. Nikdy jsem v tomto známém fastfoodu ráno nebyla, ale mé chuťové buňky se při pohledu na nabídku jídel nemohly rozhodnout, co si dát dřív, vše vypadalo lákavě! Tedy, vše sladké, na burger s vejcem, slaninou a karbanátkem moje tělo po ránu rozhodně není stavěné. Nakonec jsem obdržela buchtičky z vláčného těsta v máslově skořicové omáčce, jakousi obdobu cinnamon roll, neskutečně kalorickou a neskutečně výbornou! Zapila jsem ji přeslazenou horkou čokoládou a můj sladký jazýček si zase jednou liboval blahem.


Znovu jsme se rozjeli. Pauza, jídlo a cukr mě dokonale osvěžily, takže jsem vytáhla notebook a pustila se do vyprávění, které teď čtete.
Trenér si pustil do sluchátek nějakou svoji oblíbenou italskou operní muziku a falešným, skřípavým hlasem si vesele prozpěvoval, zatímco my jsme se mu hlasitě smály.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 16. dubna 2012 v 19:42 | Reagovat

Ooo konečně se dostávám k cestě na Floridu! Juchůů!! (Jsem napnutá jak kšandy! :))
Ty fotky jsou krásné! Přesně tak si Floridu představuji... X)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama