Gentleman v dívčím týmu

13. dubna 2012 v 14:25 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Tenisový tým čítá pouze osm hráček a dva trenéry, možná proto je zdejší školou trochu přehlížený. Mužský tenisový tým dokonce už několk let neexistuje, což je podle nás veliká škoda, byla by tu hned větší zábava. Nejen proto, že tenisté bývají většinou fešáci a tudíž by jsme se měly čím kochat, ale také proto, že kluci ten tenis neberou tak vážně. Neznamená to, že by se o hru nezajímali, to právě naopak, vždyť soutěživost je esencí jejich povahy. Jde o to, že my holky bereme vše až nad míru vážně, mračíme se jedna na druhou, sužujeme se obavami a psychicky špatně snášíme neúspěch. U kluků se zápasy zdají živější, jako by si pouze hráli.

S několika dalšími spoluhráčkami jsem se shodla, že kdyby odebrali osm hráčů z týmu amerického fotbalu, který naprosto zbytečně čítá stovku sportovců, tak by se vůbec nic nestalo a mohl by se mužský tenis na NSU obnovit. A nebo klidně obětovat několik baseballových pozic, stejně jejich výsledky za moc nestojí.

Nic takového ale není v naší moci a v současné době navíc ani nemáme čas zabývat se vnějšími událostmi, protože náš vlastní, dívčí tenisový tým, je neúprosně užírán zevnitř. První semestr se vyvíjel velmi dobře, dokud se, obrazně řečeno, neobjevil zárodek zla. Ale o tom až jindy. To je celý vlastní příběh, krutý, plný podlých záskoků a bezcitných intrik.

Nebudeme si dnes kazit den, když už jsme tak hezky začali o chlapcích - tenistech. Dnešek byl totiž protkán japonským nádechem a milým, bláznivým smíchem.

Naše osmá hráčka, jediná Američanka v týmu, prodělala v létě operaci žaludku, díky níž ji po celou zimu sužovaly trapné návaly hlasitého krkání. Ani trénovat s námi nemohla. Zašlo to dokonce tak daleko, že ji trenér odepsal z týmu. Nedávno jsme ale "adoptovaly" nového člena. Onoho Japonce, který nejprve sám chodil trénovat servis na vedlejší kurt, poté postával opodál, když jsme trénovaly, než se ho trenérovi zželelo a pozval ho k nám na kurty. Od té doby funguje jako náš osmý člen, sudý do počtu, gentleman v ladies týmu. A je hrozně zlatý!

Do tenisu je zamilovaný snad víc, než my všechny dohromady. Doma v Japonsku prý byl zvyklý trénovat se svým týmem osm hodin denně, proto není divu, že my jsme po tréninku vždy unavené, ale Tomo poskakuje a hledá někoho, kdo by s ním ještě v hraní pokračoval. Hrozně ho mrzí, že naše škola nemá mužský tým. Jednou se dokonce s vážností ptal, jestli by za nás mohl hrát, kdyby si oholil nohy a vzal sukni. Neprošlo mu to.

Dnes jsme se setkali už ráno, ve fitnes centru. Já s mými slovenkami jsme "rozprávěly" v našich jazycích, zatímco Tomo a Frenchie po sobě střídavě házeli bezmocnými pohledy. Odpoledne na kurtě se však Tomo vyznamenal. Nevím, jestli je to tím, že je mi blízký japonský humor, ale smála jsem se ze všech nejvíc a nejdéle. Trenér totiž na každý kurt připravil čtyři nové míče, se kterými jsme se měli rozehrát. Tomo popadl jeden z košů plných míčů a než doběhl na nejzdálenější kurt, většinu trenérem připravených míčků posbíral na dno koše. Trenér na něj volal: "Tomo, s těmi míči se máš rozehrát, ne je posbírat!" Jen co to však dořekl, zmizel na dně koše i poslední míček. Musela jsem se hlasitě smát, zatímco se Tomo snažil pochopit, co udělal špatně.

Večer po tréninku se nesl v hořkosladkém duchu. V našem apartmánu jsme měli menší setkání kvůli žalostnému týmovému problému, holky se však ještě vypravily na večeři, na našem gauči tedy dřepěl pouze Tomo. Vypil dvě lahve vody během dvou minut, tázal se, jestli příliš nesmrdí potem a konstatoval, že holky vždycky krásně voní, a že to asi bude díky parfémům, načež se nás ptal, jaký používáme. Lusy ho pohostila buchtou, která prý původně měla být palačinkou pečenou v troubě. Tomo nechápal, co je to palačinka, buchta se ale do něj sypala jedna radost. Nakonec se odběhl domů převléknout. Přiběhl, pravda, celý voňavý a s hrstí japonských bonbónů. Bylo to poprvé, co jsem jedla něco originálně japonského, a bylo to neskutečně dobré! Lusy tvrdila to samé a nakázala Tomovy, aby po prázdninách nebral do kufru žádné oblečení, ale pouze japonské bonbóny.

Tomo je zkrátka podařený a jsem ráda, že někoho takového teď máme v týmu. Už jen kvůli jeho neúmyslným, zábavným obličejům, díky nimž mi připomíná mě samotnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 13. dubna 2012 v 22:27 | Reagovat

Ach ano,humor jako od komiksových postaviček... Kouzelné! X) Svým způsobem jsou asi velmi bezprostřední, že? X)
A hlavně že aspoň něco rozzáří oblohu nad týmem. X)

2 Skye Skye | Web | 14. dubna 2012 v 3:42 | Reagovat

On sám vypadá trochu jako komiksová postavička :D Nejlepší jsou ale jeho pohledy, a to, že občas nerozumí a jak při tom vypadá zmateně :D A bezprostřední docela je, to je fakt ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama