Národnostní polemika

18. dubna 2012 v 14:58 | Skye |  Ze života v Americe i doma
"Promiňte, vy asi nejste Američanka, že?" zeptá se mě jeden z učitelů, který kolem mě právě prošel. Nejspíš slyšel několik českých slov, kterými jsem mimochodem napovídala mé kamarádce při psaní písemky, kterou já už měla hotovou a odevzdanou. Byly jsme zrovna v třetím patře Seminary Hall, které je jako labyrint, plné kabinetů učitelů.
"Ne, nejsem, odpovím mu."
"Aha, a odkud jste? Ze Švédska?" táže se při pohledu na mé dlouhé světlé vlasy a modré oči.
"Ne, to ne, z České Republiky," přiznám hrdě svůj "exotický" původ.
"Oh, z České Republiky? To je ohromě zajímavé!" rozjasní se mu oči nadšením, že před ním stojí člověk z tak neobvyklé země.
"A jak tam létáte? Z Tulsy kam?" táže se dál.
"No, musím dvakrát přestupovat," začnu gramaticky velmi špatně vysvětlovat. "Nejdříve letím přes Dallas."
"Ano ano, letiště Forth Worth, že?" chytá se ihned.
"Přesně tak. A odtud do Londýna," pokračuji.
"Londýn... Heathrow?" poukazuje na další letiště.
"Ano, Heathrow. A potom už do Prahy," ukončuji líčení své cesty.
"Do Prahy!" zvolá nadšeně. "To je úžasné."
Stačím pouze přikývnout, než vychrlí další otázku: "A víte o tom, že tu máme jednoho učitele z Ruska?"
"Nevím," odpovím popravdě. Opět mi někdo předhazuje Rusko, ach jo.
I přesto jsem byla ráda, že jsem se právě setkala s člověkem, který nejen že věděl, kde leží Česká Republika, znal dokonce i její hlavní město. Policholitilo mi i jeho myslé domnění, že jsem Švédka, už proto, že mě neposoudil jako Rusku.
Ivanka, naše druhá Slovenka, s tím má větší problémy. Když otevře pusu a promluví svým tvrdým slovanským přízvukem, lidé se hned překvapeně ptají, zda-li není z Ruska.
Mě oproti tomu jednou tipovali na Němku. Je to pochopitelné, Hitlerovy ideály znají i v Americe a aplikují je zřejmě na celý národ.
Nejvíc mě ale pobavil, nebo spíše otrávil, jak se to vezme, jeden z trenérů, proti jehož týmu jsme letos hrály, a jehož tenistky jsou rovněž ze všech možných koutů světa.
"Z České Republiky? Odtamtud jsem nikdy žádnou hráčku neměl," zamyslel se a odtušil skoro smutně. "Ale měl jsem jednu z Rakouska! Jenže, to je asi hodně daleko..." dodal.
Ach jo, pokleslo mi srdce. "Ne, Rakousko je náš soused." vysvětlila jsem nevýrazně.
Budu si tedy raději chovat v hlavě jednoho ze sympatických učitelů, který byl zaujatý mojí domovskou krajinou a věděl dokonce, že jsme bývali Československem, ale nyní jsme rozděleni na Čechy a Slovesko. Unikl mu jen jediný detail. Ptal se totiž, kdo vyvolal válku, že jsme se rozkmotřili. Pravily jsme mu, že žádná válka nebyla, že jsme se zkrátka rozešli v míru. Nechtělo se mu věřit, že lze něco takového provést bez války.
Ale ano, lze. Naopak, po dobrém se věci řeší mnohem snadněji a často také efektivněji. Přeji vám, abyste nacházeli řešení pomocí dobré, klidné a mírumilovné cesty, protože ta opačná je vždy v pořadí až druhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 21. dubna 2012 v 10:54 | Reagovat

No to je náádhera!! X) Úžasný článek! Jsi stále šikovnější a šikovnější! X)

2 so-cute so-cute | 25. dubna 2012 v 11:55 | Reagovat

Krásný článek:)je zvláštní slyšet, že jsme pro američany exotická země, ale vsadím se, že na mapě by nás hledali někde v Rusku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama