Nucené dobročinné práce aneb Big Event

4. dubna 2012 v 14:42 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Většina z vás je s americkou mentalitou obeznámena z různých filmů a seriálů, počítám. Už podle nich je vám jistě zřejmé, že Američané jsou mnohem nadšenější pro každé vítězství, pokoření překážek, zmírnění chudoby, zpříjemnění života a podobné záležitosti týkající se jednotlivce i společnosti. Z evropského hlediska se to zdá přemrštěné, naivní, skoro až pokrytecké. Oni to však myslí vážně, jsou prostě tak vychovaní, je to součást kultury, ve které žijí. Když se na vás někdo cizí, nebo i jen od pohledu známí pokaždé usměje, někdy se s vámi dá dokonce do řeči a vesele vás zdraví, myslí to upřímně, nemusíte ho podezírat, že se přetvařuje, protože od vás něco chce nebo vám skrytě závidí, jak by to Evropana dozajista napadlo, protože na takové chování není zvyklý. Zrovna tak upřímně berou i své nadšení pomoci sociálně slabším spoluobčanům.
Ani univerzita nemůže zůstat v dobročinnosti pozadu. Na poslední březnovou sobotu byla tedy uspořádána akce s názvem Big Event. Měly se jí zúčastnit studentské spolky a povinně také my, sportovci.
Vstaly jsme tedy na sobotu neobvykle brzy, nasnídaly se a odpochodovaly do basketbalové haly k zápisu účasti. Nálada se nám zvedla při pohledu na koše plné koblih a muffinů. To nám Alex nemohla říct, že pro nás bude připravená snídaně? Nevadí, dvě koblihy a muffina se vešly, ostatně, zažila jsem jen málo chvil, kdy bych nebyla schopná něco takové sníst, to jen tehdy, když je můj žaludek zaplněný až po vrchol trávicí trubice po nějakém nezvykle vydatném jídle.
Původně jsme měly uklízet tenisové kurty a jejich okolí a natírat naše lavičky, pochopitelně ale nastala změna plánu. Na kurtech se zrovna toho dne konal turnaj čtyřher žaček. Dostaly jsme proto každá velký pytel a byly poslány sbírat odpadky podél hlavní městské ulice.
Nebyla to špatná práce, hlavně proto, že byla rychle hotová. Navíc bylo zajímavé sledovat, co všechno člověk na zemi nenajde: lesk na rty, krabičku od tabáku, zbytky dřevěné překližky, ze které místní umělec cosi vyřezal a ostatek pohodil vedle krámu, zeleného angličáka, který se nějakému dítěti ztratil v trávě, ale především spoustu cigaretových oharků.
Už v jedenáct jsme měly po práci a v basketbalové hale netrpělivě čekaly, až nám přinesou slíbenou pizzu k obědu.
Se spokojeně plným žaludkem jsme se vrátily do apartmánů, šťastné, že máme odpoledne volno, ačkoliv jsme počítaly s tím, že budeme celý den nuceně pracovat. Tohle byla mnohem lepší varianta.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama