Tvořivá duše

28. května 2012 v 17:09 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Musím se přiznat k jedné poněkud osobní, niterné věci, která poslední dobou sužuje můj mozek skoro každým dnem.
Jsem člověkem, který se nespokojí jen tak s něčím, mám kritické oko. Také miluji krásu, obdivuji ji a jako všichni umělci se ji snažím vyhledávat a svým vlastním přičiněním také utvářet. Ne že bych byla kdo ví jaký opravdový umělec, myslím ten člověk, jehož jediným přítelem je malířský stojan a paleta olejových barev, který svérázným způsobem odmítá konvenci a je uznáván mezi akademickými znalci a autoritami. Takových lidí není mnoho, ani nemůže být, a když už bych k nim měla někoho řadit, byla by to spíše moje sestřička, než já.




Tím ale na druhou stranu nepopírám uměleckou duši v sobě. Mám to v krvi, po taťkovi, po dědovi. Jsem spíše kreslířka než malířka, na rozdíl právě od mé mladší sestry, a dávám přednost vodovkám před akrylovými barvami. Ráda tvořím, ať už obrázky, přáníčka, drobné figurky, dekorace… Kdyby to šlo, dělala bych skoro všechno.

A tady právě narážím na svůj problém. Nevím, jak moc v tom hraje roli mé čínské znamení zvěrokruhu, kovový kůň, ale stejně jako on i já se dokážu rychle nadchnout. Jakmile se kolem mě mihne nějaká věc, která je na stejné vlnové frekvenci jako já, už jsem ohromená a namotaná, jak bych řekla lidově. Prostě se nadchnu a zasvětím několik dalších dnů výzkumu, co je ten fenomén vlastně zač, vyhledávání obrázků a uvažování, jak bych se i já mohla zapojit.



Tak třeba už před několika lety mě chytly japonské animované seriály a já začala kreslit obrázky v tomto stylu. Ostatně, i moje první knížka, Lantuin, je jimi ovlivněná. Jindy jsem se zase vzhlédla ve vitrážích a už si to upalovala koupit si barvy na sklo. Nebo právě nedávno mě oslovila technika scrapbookingu, vytváření krásných fotoalb, narozeninových přání, šperkovnic a dalších věcí.


Tohle mé tvořivé nadšení zachází možná až příliš daleko, trochu se bojím, že se z toho stala lehká forma posedlosti. Načapala jsem se totiž, že jakmile vidím nějaký výrobek, už přemýšlím, jak bych mohla něco takového vytvořit také. Přijde mi třeba na mysl výroba domácích mýdel a já už přemýšlím, z čeho se taková voňavá věc vyrábí a jakou bych jí mohla dát etiketu. Zalíbí se mi přívěsky na klíče a hned se pomyslně pídím, jaké všechny drobnosti by se na takový kroužek daly pověsit. Takhle bych mohla mluvit dlouho, o tvorbě svíček, náhrdelníků, per na psaní, oblečení…



Dokonale by se na mě hodilo staré dobré přísloví "devatero řemesel, desátá bída". Řekla jsem o tom taťkovi a on mi klidně sdělil, že to samé říkala jeho babička i jemu. Asi to bude dědičné.



Nejlepší, co můžu v tuto chvíli udělat, je nelámat nic přes koleno, dál se bavit svým kreativitou posedlým myšlením a čekat na věc, která mě nadchne natolik, že mě jen tak neopustí a já si konečně najdu svoji cestičku, jednu, u které vydržím, a kterou budu moci jít se vším všudy a pořádně. Žijeme koneckonců ve světě odborníků, kteří dokážou být ve svém oboru mistry, není jednoduché být renesančním člověkem. Ovšem, nemusí to být nemožné, hm…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klamstva klamstva | Web | 2. června 2012 v 17:15 | Reagovat

blog písaný z Turecka, ktorý si komentovala je fake:
http://klamstva.blog.cz/1206/klamari-klamari

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 9. června 2012 v 11:53 | Reagovat

Taky si říkám, že to přísloví je pro mě jako dělané, protože dělám do tolika oborů... :)

Náhrdelník s ozubeným kolečkem, žárovkou a dalšími je úžasný, poslední dobou jsem, si oblíbila steampunk. :)

3 Dubious cat Dubious cat | Web | 9. června 2012 v 16:36 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Někdy je to umělecké nadšení fakt obrovské a téměř "nezvladatelné", ale zase na druhou stranu, umění vždycky mělo funkci "pro radost" a když ji  plní, pak je to, co děláme více než správně. Mimochodem, ty to děláš opravdu dobře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama