Jak jsme soukromě oslavovaly

28. srpna 2012 v 9:04 | Skye |  Druhý rok v USA
V Tahlequah jsem dva týdny, škola trvá zatím jen týden a půl, a přesto mi připadá, jako bych tu byla už skoro měsíc. Všechno se vrátilo do vloni zaběhnutých kolejí tak rychle! Znovu spím v posteli s proleženou matrací, přikrývám se chlupatou dekou s leopardím vzorem, za kterou jsem vloni nedopatřením dala třicet dolarů, svítím si starobyle vyhlížející lampičkou a sedím za stolem ve svém malém, do fialova laděném pokojíku. Snídám vločky na stejném, pohodlném gauči a v televizi sleduji stejný seriál, jako dávali vloni.
Jsem teprve na začátku a už teď bych se nejradši vpila do monitoru počítače a ocitla se v naší kuchyni, kterou v něm díky mému skypovém hovoru s rodinou vidím. Jenomže to nejde, to bych jisto jistě zase ronila proudy slz, kdybych se měla vracet.


Tak je lepší udělat si nějakou radost, nebo ještě lépe, udělat radost někomu druhému.
Včera měla moje spolubydlící dvacáté narozeniny. Věděly jsme o tom, ale ani jedna z nás jí za celý den nepřišla popřát, nechaly jsme ji žít si nudnou, deštivou neděli, jako by se nic nedělo.
Jenomže ono se dělo. Už z předchozího dne jsme pro ni měly koupený dárek, nachovou rybičku, jediné zvířátko, které můžeme v našem apartmánu mít.
Zatímco si rybka plavala v malém kulatém akvárku, já se dvěma kamarádkami jsme se pustily do pečení. Chtěli jsme připravit nějaký koláč, tak jsem přišla s nápadem, proč nezkusit mrkvový dort. Obě se na mě dívaly jako bych spadla z višně, nevěřily, že vlastně vůbec není těžké tuhle delikátnost připravit.
Smíchaly jsme prvních pár surovin, přidaly pohárek oleje, ačkoliv se jedna z pracantek podivovala, proč tam proboha máme dávat tolik tuku. Nevím, jestli ještě nikdy nepekla koláč s olejem, ale holt je nemilým faktem, že čím má být koláč lepší, tím víc tuku potřebuje.
S menšími obtížemi jsme nastrouhaly spoustu mrkve, přidaly oříšky a skořici a nalily lákavě vyhlížející těsto do formy.
Sešla jsem dolů do našeho apartmánu. V kuchyni jsem potkala oslavenkyni, chvilku jsme se pobavily, ale o narozeninách jsem pomlčela, nechtěla jsem zkazit překvapení. Doufala jsem, že ji nenapadne vyjít ven na chodbu, to by totiž musela ucítit silnou sladkou vůni, která se zatím rozlinula z horního apartmánu.
Napatlaly jsme na upečený koláč krém ze sladkého sýra a nadále se tvářily nenápadně.
Oslava měla vypuknout ve čtyři hodiny odpoledne. Vytratila jsem se na chodbu a vystoupala k hornímu apartmánu, kde už byly připravené ostatní spoluhráčky. V rukou držely dort se svíčkami, lahve s limonádou a domácí čokoládové brownies.
S potutelným chichotem jsme potichu sešly až do našeho obýváku. Oslavenkyně byla zalezlá ve svém pokoji a pracovala na úlohách z matiky, tak jsem ji vylákala do pokoje, kde spatřila celý zástup gratulantek a jednoho gratulanta, našeho japonského asistenta.
Její obličej se okamžitě rozzářil radostí. S úsměvem si vyslechla naši narozeninovou písničku a tichým přáním sfoukla svíčky ve tvaru dvacítky na svém dortu.
Mrkvový zákusek byl rozkrájen a s chutí spořádán, zapíjen nezdravými barevnými limonádami. Rovněž brownies šly na odbyt a celou místnost zaplnilo spokojené společenské tlachání. Vládla snad nejlepší nálada, jakou jsme doposud na našich narozeninových oslavách měli. Možná proto, že jsme se díky nepřítomnosti dospělých cítili uvolněnější.
Hřebem večera byla ochutnávka pravého japonského saké, slavného rýžového vína, o kterém jsem toho hodně slyšela, ale nikdy ho nepila. Náš japonský chlapec jednu láhev přivezl, teď ji otevřel a nalil každé z nás slzu čiré tekutiny.
Musím říct, že jsem byla plna očekávání. Svlažila jsem v tekutině jazyk v očekávání, že to bude něco jako sladké martiny, ale skutečnost mě zklamala. Velice neobvyklá chuť připomínala spíš pálenku než víno, s několika podtóny, které se postupně rozlily na patře.
Jsem ale ráda, že mám za sebou další kulinářskou specialitu, opravdové saké. Až někdy příště zase budu nějaké pít, doufám, že to bude jiný druh, a jestli ne, tak už budu připravená.
O komickou zábavu se postaral především stroj na výrobu popcornu, který holky přinesly z vedlejšího apartmánu. Vhodily jsme do něj zrnka kukuřice a píchly ho do zásuvky, načež se stroj začal ohřívat, kuličky vyletovat do vzduchu a sem tam některá z nich otvorem, kterým by měly odcházet hotová pufovaná zrnka. Už už jsme si myslely, že popcorn nebude, když se najednou celá dávka popcornu vzedmula, nabobtnala a najednou se vyvalila do připravené mísy.
Vítězoslavně jsme započaly konzumaci, ale musely jsme zkonstatovat, že nám chybí sůl. Nasypaly jsme tedy do robotka novou várku a přidaly štědrou dávku soli. Jenomže maličká bílá zrníčka začala vystřelovat všude po kuchyni, nešťastnou náhodou se k nim přidalo i pár žlutých zrnek a když se konečně připravil nový popcorn, nebyl slaný ani trochu.
Nakonec to vůbec nevadilo, snědl se, a brzy nato se hosté začali rozcházet do svých obydlí. S pocitem, že to bylo příjemné a milé zpestření šedivé, upršené neděle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 9. září 2012 v 11:58 | Reagovat

Tak hlavně že jste se bavili, to je hlavní. A spolubydlící měla zpestřené nudné dělání úkolů. :D
Jo, mrkvový koláč je chuťovka. Saké jsem ještě nikdy nepila, ale tak v tomhle věku není divu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama