Potýkáme se s prvními dny

18. srpna 2012 v 18:42 | Skye |  Druhý rok v USA
Je šest hodin ráno, mě už bylo v posteli příliš teplo a nepohodlno, rozhodla jsem se proto vstát a využít získané chvilky k sepsání prvních dojmů z letošního podzimního semestru.




Už když jsem vykročila z letiště ven, ovanul mě horký, těžký Oklahomský vzduch. Nechápu, proč škola začíná právě v polovině srpna, kdy tu panuje až nesnesitelné vedro a vlhko. K tomu prý za celé prázdniny pršelo jen jednou, což příroda nenese dobře. Tráva je spálená a suchá až ke kořínkům, smutně žlutá a šustivá, když se po ní projdete. Přesný opak veselých, zelených irských plání, které nafotila moje spolubydlící při jednodenním čekání na letadlo v Dublinu.
Mnohem veselejší je ona situace teplotní, ačkoliv je to poněkud sarkastický humor. Venku je totiž takové vedro, že se přehřejete a zpotíte, i když jen přejdete od jedné školní budovy do druhé. Kdekoliv uvnitř však na vás čekají plně klimatizované prostory, mezi Američany tolik oblíbené. Rozhodně se jim nedivím, je to příjemně osvěžující. Na pováženou se to však stane ve chvíli, kdy je v učebně taková zima, že vám ihned naskočí husí kůže, protože se tu ještě ke všemu u stropu otáčejí všechny přítomné větráky.

Nejdřív mi připadalo naprosto uhozené nosit v tomhle parném létě kraťasy v kombinaci s vysokými botami, konečně jsem ale pochopila, jak praktické to je. Zkuste si ve vymrzlé učebně sedět jeden den v žabkách a druhý den v lehkých kozačkách. Proto jsem se pojistila a jedny si také pořídila. S velkou samolibostí jsem si je nazula hned první den školy, jenže ouha, já trdlo si do nich nevzala ponožky. Nemusím snad zdůrazňovat, že moje pata spolu s malíčkem utrpěla drobné šrámy…

Chodit do školy mi jinak nevadí. Když pominu jakýsi rituál, že se každý pozastaví nad mým jménem, zeptá se mě, odkud jsem a po mé odpovědi řekne většinou něco jako ohromené "cool!", stačí mi pouze sedět, poslouchat a dělat si poznámky.

S potěšením jsem totiž zjistila, že pokud učitele dobře slyším, rozumím jim už každé slovo. Většina z mých hodin je navíc zajímavá, třeba Jídlo a kultura, nebo Staré civilizace, Jak ocenit umění mě bude snad také bavit. Snad jen z chemií bude trochu potíž, anglicky jsem se ji pochopitelně nikdy neučila, ale co naplat, mám ji povinnou.
Zajímavá věc se naskytla při úvodní hodině Evoluce a diverzity. Učitel se s námi rozhodl probrat, jestli se každý dokáže s tímto tématem srovnat. Došlo mi, že se nacházím v Americe, která je oproti naší zemi plná věřících lidí, z nichž plno teorii evoluce odmítá. V minulosti se kvůli ní odehrály pořádně velké spory. V naší učebně však příliš nepochodil, až se sám divil. Studenti, z nichž většina se chce zaobírat lékařstvím či vědou zřejmě přece jen nevěří, že celý svět uplácal sám a holýma rukama jakýsi bůh. Ani já ne, ale protože pocházím ze snad nejateističtější země na světě, tak se to ode mě tak trochu očekává.


První, oťukávací rok mám už za sebou, takže si tu najednou připadám jako starý mazák, obzvláště ve společnosti našich tří nových spoluhráček. Je to fajn pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

V kterou denní dobu jste nejaktivnější?

hodně brzy ráno 12.4% (21)
ráno 5.9% (10)
dopoledne 10.6% (18)
kolem oběda 8.8% (15)
odpoledne 8.8% (15)
v podvečer 18.8% (32)
večer 11.8% (20)
v noci 22.9% (39)

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 20. srpna 2012 v 21:33 | Reagovat

Skye, jak to v USA funguje u studentů-sportovců?
Já jsem měl vždy pocit, že basketbalisté nebo hráči v baseballu sice hrají za nějakou univerzitu, ale nějakému skutečnému studiu se vůbec nevěnují.

2 Skye Skye | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 0:26 | Reagovat

jo, bez školy by to nešlo. je fakt, že spousta fotbalistů jsou takový týpci, co si připadají jako páni světa a ve třídách vyrušují, ale tak už to u takovýchto typů lidí chodí. Faktem je, že bychom nedostali sportovní stipendium bez dobrých výsledků ve škole. Nesmíme mít horší známku než C (jakoby trojku), taky musíme splnit určitý počet hodin za semestr atd. Takže je tady na prvním místě škola, a až potom sport.

3 Miloš Miloš | Web | 25. srpna 2012 v 7:57 | Reagovat

Těším se na tvůj článek. Já jsem si vždy myslel, že američtí sportovci na univerzitách jsou vlastně profesí sportovci a studují jen naoko, aby se jimi univerzita mohla pyšnit. Jako třeba naši olympionici Špotáková a Šebrle, kteří občas pózují v armádních uniformách, armáda je zaměstnává, zřejmě vydává i peníze na jejich přípravu, ale silně pochybuji, že by oni chodili do služeb a zajišťovali bojovou pohotovost. ;)

Hodnocení písmeny na vysokých školách teď také máme, ale C zde odpovídá dvojce (A = jedna, B = jedna mínus ... až po nevyhovující F).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama