Slavíme Homecoming

30. října 2012 v 19:09 | Skye |  Druhý rok v USA
Jako většina Evropanů, dokud jsem nedorazila do Ameriky, neměla jsem ani já tušení, co to takový Homecoming je. Po pravdě řečeno, smysl tohoto slavnostního týdne jsem pořádně nepochopila ani po tom, co jsem ho vloni zažila poprvé. Tehdy mi připadalo, že se všechny ty akce dějí jaksi tlumeně kolem mě, jako bych byla celá ponořená ve velikém akváriu, školní budova byla dekorativním plastovým hradem a kolem mě se vlnily řasy a rozdováděné rybky s barevnými ploutvemi.
Rok uběhl rychleji, než by se čekalo, je začátek října, a Homecoming je opět v plném proudu. Celý týden se pořádají společenské a sportovní akce, přičemž vše vyvrcholí průvodem skrz město a vyhlášením krále a královny během domácího fotbalového zápasu. Způsobem provedení bych proto mohla Homecoming přirovnat k majálesu, který je známý našim zeměpisným šířkám.



Účel a důvod Homecomingu se dá vyčíst už ze samotného názvu, který říká "návrat domů". Znamená to, že univerzita či střední škola při této tradici každoročně vítá své bývalé studenty, zaměstnance, a vlastně každého, kdo měl s danou institucí v minulosti co dočinění. Tedy, pokud vůbec mají chuť se vracet do svých školních či zaměstnaneckých let, ale to už si musí každý jedinec uvážit sám.
Hned v prvním dni se všemožné školní spolky a sdružení vrhly na ozvláštnění města svými výtvarně kreativními počiny. Výlohy obchodů zdobí malby, které ladí s letošním tématem dětských knížek, lampy a kmeny stromů někdo omotal střídavě bílou a zelenou lepicí páskou, jednu z cestiček lemují barevné nafukovací balónky a někdo se dokonce zasloužil o to, že voda v naší fontáně má uranově žlutou barvu!
Pro opravdové street art umělce byla připravena soutěž v malování křídou na chodník. Mrzí mě, že jsem se taky nepřihlásila, hrálo se dokonce a vysokou finanční odměnu! Nu což, příště budu moudřejší. Alespoň jsem si všechny dílka prohlédla a vyfotila, některá se opravdu vyvedla.


Dalšího dne se pomalu rozjíždí kampaň na královnu a krále. Čtyři kandidátky a dva kandidáti vylepili po celém školním areálu své podobizny a podobné plakáty, které mají nás studenty přimět dát svůj drahocenný hlas právě jim.
Den nato se sami kandidáti vystavili na odiv před univerzitním centrem, každý s mísou sladkostí v ruce, z níž se zářivým úsměvem rozdávají kolemjdoucím cukrovinky, aby si je naklonili na svoji stranu. Aby akce měla ještě přesvědčivější účinek, ke každému bonbónu či čokoládičce je přilepen malí lísteček se jménem kandidáta, který si právě podplatil váš mlsný jazýček.
Událostí, jež předznamenává vyvrcholení slavností, je takzvaný Bonfire. Nejde bohužel o žádný ohňostroj, jak jsem se zprvu domnívala, přesto byl ale čtvrteční večer velmi příjemný. Mohl by být ještě dvakrát lepší, nebýt toho, že jsme na událost dorazily na vteřinu přesně ve chvíli, kdy dozněl poslední tón a moderátor všem popřál příjemnou zábavu a hezký zbytek večera. Holky brblaly, že to nemá cenu a že teda jdou domů, ale nakonec jsme každá vyfasovala kousek čokolády, medový grahamový krekr a marshmallow, který jsme opekly nad jedním z ohňů a vychutnaly si oblíbený americký táborákový dezert.


Skutečné slavnostní zakončení přišlo v sobotu po poledni, na fotbalovém zápasu. Jednalo se pochopitelně o americký fotbal, jehož pravidla začínám konečně aspoň trochu chápat. Byla hrozná zima, ale i tak jsem vydržela sedět na tribuně obě úvodní čtvrtiny, které by měly trvat třicet minut čistého času, ovšem kvůli všemu tomu přerušování trvaly přes hodinu a půl! O přestávce na plac nakráčela školní kapela se svým číslem na motivy skladeb od legendárních Queen, po nich se předvedly roztleskávačky, pak naše taneční roztleskávačky, a potom už konečně následovalo představení kandidátů a vyhlášení letošních vítězů, tedy krále a královny Homecomingu.
Tímto jsem viděla všechno, co jsem vidět potřebovala, a mohla se spolu přáteli rozeběhnout k prvnímu minibusu, který by nás odvezl domů, abychom nemuseli šlapat po svých.


Celý týden uběhl jako voda. Na obrázcích namalovaných křídou na příjezdové cestě už někdo zaparkoval s autem, voda ve fontáně začíná mít barvu vybledlé močůvky…
Jedna z mých spoluhráček se sice zlobí, že škola vydává tolik peněz na takovéhle události, když by je stejně dobře mohla investovat do tenisu, ale já jsem ráda, že se na naší univerzitě něco děje. Společenský život a vybočení ze všednosti jsou věci, které jsou vždycky potřeba, aby byl život zábavný a pestrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elandorn Elandorn | Web | 1. listopadu 2012 v 0:11 | Reagovat

To je krása! Já bych taky brala, kdyby se něco podobného konalo i u nás! Fascinuje mě, kolik energie, nadšení a práce jsou američani schopni vložit do přípravy takové slavnosti! Dokonce i omotají lampy a stromy barevnou páskou! Je to krásné :) Někomu z našich končin by to možná mohlo připadat přehnané a zbytečné, ale mě přijde, že zrovna takovýhle druh nadšení pro věc (ať je to nějaký svátek, určitý náš cíl nebo třeba i práce!) nám tady chybí. Možná by tu vše lépe fungovalo, kdyby lidé dělali věci pořádně a dali do nich vše jen proto, že chtějí a ne proto, že musí...
Tak to jen tak... A samozřejmě, znovu je to krásně plynule, mile a origináně napsané! Tak nějak to vždy pohladí na duši má drahá... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama