Od chovatelky růžových pudlů k tenistce za velkou louží

7. února 2013 v 16:46 | Skye |  Ze života v Americe i doma
Pamatujete, jak jste se v dětství chtěli stát všeličím, jen ne tím, čím se pak stanete ve skutečnosti? Ptali se vás na to učitelé v první třídě a smířlivě vyčkávali vašich odpovědí typu "strojvůdcem", "astronautem", "komikem", "operní zpěvačkou" či "chovatelkou růžových pudlů". Já jsem v takové situaci byla v politováníhodných rozpacích. Žádný takový ambiciózní plán jsem totiž neměla. Snad proto, že na baletku jsem byla jako dítě příliš neohrabaná, na herečku ostýchavá, rodiče mě odmalička ujišťovali, že nemám hudební sluch, takže zpěvačka také nepřipadá v úvahu a veterinářka mi připadala nudná.



Situace se příliš nezlepšila ani na gymplu. Osm let studia všeho člověka k nějakému určitému řemeslu zrovna nepřivede. Snad jen ty dvě čtyřky na vysvědčení mezi samými jedničkami napoví, že fyzika s matikou mě právě neoslovily. Určování směru se tedy buď nekonalo, a nebo jen v teoretické rovině. To ovšem také nejde praktikovat donekonečna. Má to předně stanovený termín, který na vás civí z přihlášky na vysokou školu.
Kam to bude, šéfe? Vyptává se poťouchle ten žlutý formulář, když nad ním bezradně točíte tužkou v prstech. Copak já vím? Zamručíte kysele v radši ho zakryjete učitelskými novinami, ze kterých jste už předtím vyškrtali všechny nesmyslné možnosti, jako školy v nesmyslně vzdálené Ostravě, technické obory, protože na ty nemáte, psychologii, páč na tu se nedostanete, a dokonce i tu slibně vyhlížející japanistiku, protože mamka si při vyslovení tohoto slova důrazně poklepala na čelo.
Důrazně jsem odmítla také doktořinu, ačkoliv toho teď tak trochu lituji. V tu chvíli se mě ale z představy šesti let mučení se na lékařské fakultě zmocňoval pocit mládí ztraceného pod tisícistránkovou učebnicí, a to za soustavného bušení do hlavy.
Učinila jsem proto rozhodnutí širokého spektra. Za prvé, jsem z umělecké rodiny, tak dám jednu přihlášku na umělku, kor když její hlavní budova sídlí v mém vlastním městě. Design šperku a skla, to by se mi líbilo! Navíc bych pokračovala v rodinné tradici. Za druhé, baví mě angličtina, a spíš než pedagogika by se mi líbilo překladatelství, tak šup s jednou přihláškou na Karlovku! No a v neposlední řadě se tu rýsují Pardubice s velice zajímavým oborem, který se skládá z literatury, kultury a historie.
Uf, to by bylo, větší stres bude s příjmačkami. A taky že jo, a o každých bych mohla napsat stránku vtipných příhod. Na překladatelství jsem se dostala, ale jako druhý obor jsem si já trubka zvolila anglistiku- amerikanistiku. Nedělejte to. Ne, pokud předem netušíte, že je prakticky nemožné se tam dostat. Do Pardubic jsem se dostala a dokonce mě vzali i na tu uměleckou, z jejíchž příjmaček mám největší zážitky, ale o tom až jindy.
Rozhodla jsem se pro Pardubice, ani ne tak kvůli literatuře, ale poněkud masochisticky právě proto, že jsem nechtěla zůstat doma v Jablonci, ale využít možnosti a otrkat se světem v cizím městě. Zpětně nemůžu tvrdit, že by město perníku a bílých koní nebylo hezké, je, ale na českou kolej už mě nedostanete! Br, to bylo každé pondělí utrpení, jet ráno tím vlakem zpátky do školy! To bylo vstávání ve čtyři ráno! Užili jsme si a ž to stačilo…
No co, alespoň jsem nakoukla za oponu vydávání knih a splnila si cíl, který jsem si pro literární studium stanovila, a totiž vydat první knihu. Nemohla jsem v tu chvíli tušit, že rok nato dostanu rozum a nechám se obměkčit k přimačkám na medicínu. Co na tom, že jsem se dostala na fakultu do Hradce, když jsem už v té době měla na stole dopis o přijetí na Northeastern State University. Přinejmenším na rok bylo vymalováno. A ten rok stál za všechno, co jsem mu dobrovolně i proti své vůli obětovala! Byl to rok, na který nikdy nezapomenu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 10. února 2013 v 23:12 | Reagovat

Skye, v USA jsi jen na roční stáži nebo chceš vystudovat a získat tam univerzitní vzdělání?

2 Skye Skye | E-mail | Web | 13. února 2013 v 1:13 | Reagovat

na stáži ne, já jsem tu právoplatně zapsaná na univerzitě, teď tu dělám čtvrtý semestr. Pokud všechno půjde dobře, za další dva roky bych měla mít normálně bakaláře

3 Miloš Miloš | Web | 13. února 2013 v 13:05 | Reagovat

[2]: Vzdělání v zahraničí je tou nejlepší investicí.
Jen jestli se ti pak bude chtít vrátit domů.

4 Skye Skye | E-mail | Web | 13. února 2013 v 15:36 | Reagovat

to jo no, zvlášť když škola hradí výuku a bydlení a jídlo (tenisové stipendium).
No, ale pravdou je, že teď nevím, kde se nakonec usadím. Tady? Tam? Někde mezi? No, na to je ale ještě čas... :)

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 4. února 2014 v 15:41 | Reagovat

Skye, můžu se Tě zeptat, mohla bys mi poslat webovou adresu té Pardubické školy? Prosím, odpověz mi na blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama