Náš první car wash

27. srpna 2014 v 6:46 | Skye |  Finále v USA
Bál nám vloni nevyšel. A to byl v mých snech tak divukrásný! Vlahý večer, mihotavá světýlka, chvějivé veselí, hudba, tanec, zábava, květiny, pestré šaty - no, znáte mě, moje velkolepé vize hodné Hollywoodského filmu. Druhý ročník se tedy letos z pochopitelných důvodů nekonal. Trenérka nás ale překvapila něčím novým.

Holky, budeme umývat auta a motorky a vybírat za to od řidičů peníze! Dala nám vědět. No proč ne, konečně slovo do pranice! Pomyslela jsem si. Taky mě napadlo, že mě vloni nemusela dvakrát peskovat za fotky, kde mi bylo vidět kus podprsenky nebo boční strana kalhotek (to když jsem ukazovala světu své první tetování. A co nadělám, když je na boku?), ale co už. Jak se akce přiblížila, dostaly jsme instrukce obléknout se spoře, ale zase ne jako prostitutky. Přece jen prý chceme něco vydělat, argumentovala, když nám nařizovala vzít si plavky nebo sportovní podprsenku a kraťasy. Měla by se rozhodnout, jestli máme být slušné, nebo sexy.

Akce se konala v pátek odpoledne. Holky načmáraly obří ceduli, že nabízime "bike wash", umývání motorek, a spolu s kbelíkama a saponátem jsme sešli ke křižovatce k hlavní ulici. Nebylo mi tak úplně jasné, jak chceme v našem ospalém městečku zbohatnout právě na mytí motorek, ale tyhle obavy se rozplynuly ve chvíli, kdy jsem uviděla, že centrum je zavřené pro sraz koho jiného, než motorkářů. Aha, povídám si. Trenérka asi věděla něco, co my ne, myslím si obdivně. Jak si ale u mě trenérka šplhla, tak hned zase klesla, když se začala divit, jaké máme štěstí, že zrovna pořádáme bike wash, když se do města sjeli motorkáři! Ach jo.

Na první zákazníky jsme nemusely dlouho čekat. Přijely dva lehce zaprášené Harleye a my se daly do díla. Potom se situace zvrhla spíš v "car wash", protože jsme za našeho čtyřhodinové působení umyly rozhodně více aut, než motorek. Počítám, že ty už byly nablískané od svých majitelů, když už měli ten sraz. A řeknu vám, byla to docela legrace. Neplazily jsme se po okýnkách a nedělaly oplzlé pohyby pánví, ale hadice s vodou a mladé holky se o legraci postarají dostatečně. Musím ale přiznat, že to byla i docela dřina. Obzvlášť vezmete-li v úvahu pět a třiceti stupňové pracovní podmínky.

V jednu chvíli se polovina holek rozhodla, že asi za chvíli umře a musí si dát pauzu. Odebrala se proto do cafeterie na večeři a já s dvěma mými ruskami zůstala sama s trenérkou. A dovedete si představit, že sotva pár vteřin po jejich odchodu se u naší "stanice" utvořila fronta asi pěti velkých trucků, takže jsme se nezastavili přesně až do chvíle, kdy se zase vrátily. Ano, zákon schválnosti funguje šude a za kazdých okolností. Spolehlivě! Ale nestěžuju si. Za ty čtyři hodiny jsme od štědrých i méně štědrých řidičů vybraly skoro čtyři sta dolarů. Takže úspěch!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama