Jsem absolvent!!!

12. dubna 2016 v 10:08 | Skye |  Finále v USA
Netušila jsem, že když se mě tenkrát trenér rozhodl přijmout do svého tenisového týmu a udělat tak ze mě studentku americké univerzity, nebude už nic jako dřív. Netušila jsem, jak moc mě to změní. Jak moc to změní mé okolí. Nebo spíš, jak moc to ovlivní jejich pohled na mě. Jak si uvědomí, že mě vlastně celou tu dobu a neznali a že je ve mě mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Nebudu zapírat, že mě to netěší. Podstatné ale je, že mi to celé americké dobrodružství pomohlo lépe poznat samu sebe.

Jsem totiž natolik komplikovaná osobnost plná protikladů, která se často ztrácí i sama v sobě. Ale lepší se to. Člověk musí hlavně vědět, co chce. Hledat cestu k tomu, co ho naplní. Čím bude tomuhle světu prospěšný. A jak na něm zanechá svou stopu. Sama se na tohle všechno zatím ještě pořád snažím přijít a mohla bych spekulovat hodiny.

Neplánovala jsem zůstat na Northeastern State celé čtyři roky. Neplánovala jsem to tam dotáhnout do konce a odejít s titulem. Nejspíš proto, že rodiče ve mně tenkrát ještě viděli budoucí doktorku a chtěli, abych se přihlásila na lékařskou fakultu tady v Čechách. Jenže já mezi tím dospěla. Během prvního roku, co jsem byla sama v Americe, jsem se z tiché studentky s velkými sny stala lvicí, která jde a klestí si cestu k tomu, aby se ty sny vyplnily.

Už ten první rok, který měl původně být zajímavou zkušenností, mi došlo, že teď už nemůžu odejít. Nemůžu vyskočit z toho vlaku, na který jsem nastoupila. Nemůžu, protože nechci. Chtěla jsem v něm jet a chtěla jsem být v Americe. Na univerzitě, v tenisovém týmu. Chodit na hodiny, sportovat, cestovat, bojovat, stýskat si i bavit se.

Než jsem se nadála, přehouply se dva roky. Dva bláznivé, naplňující roky. Nejšťastnější roky, jaké jsem dosud zažila. A ty se přerodily v další dva roky, v lecčems odlišné od těch dvou prvních. Dospělejší, zodpovědnější. Často smutnější, ale také uvědomnělejší. Byly jiné, ale taky skvělé. Já byla jiný člověk.

A nakonec vše vyvrcholilo mým senior year a já se ocitla na konci, s hranatou čapkou se střapcem na hlavě a s diplomem v ruce.

Nevyměnila bych ty čtyři roky za nic na světě!
(No, dobrá, vyměnila, ale to by bylo docela jiné povídání, víte, moje sny jsou velkolepé a divoké x))

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama