Cestou do ráje?

25. srpna 2016 v 5:39 | Barbie Leia |  Barbie v Cali
Kolikrát za život se vám splní dětský sen?

Myslím nějaký velký, odvážný. Dobrodružný. Možná trochu bláznivý. Možná jen na první pohled těžko uchopitelný. Málokdy, že? A proto je tolik zvláštní, když se najednou tyhle sny zhmotní do reality, která je, celkem pochopitelně, většinou rozdílná od oních představ a výtvorů naší rozvášněné mysli.

Ve světě moderních technologií a sociálních sítí mám teď tu čest udávat jako svoji polohu "Long Beach, Kalifornie". A to je ten můj sen! Podívat se do oblasti věhlasně známé jako "LA", do světa snů a iluzí, do světa splněných přání, do samého centra "Amerického snu".

Tak jsem tady. Ve snu. Nebo spíš těsně za branou toho snu. Překvapeně mžourám očima do sluníčka a naslouchám ruchu kolem. Vyjeveně hledím na tu spoustu lidí kolem. Spoustu všelijakých lidí kolem. Tmavých, světlých, hodně tmavých a hodně světlých, maličkých i vyčouhlých, nosatých, okatých, sebevědomých i opatrných, lidí všech myslitelných podob, že by se pánové Čapek a Werich mohli na jejich popisu nějak vyřádit!

A pak jsem tu já, blonďaté holčisko představující se jako "Barbie", které se to všechno snaží vstřebat a které si myslelo, že tím, že nastoupí-li v Londýně na letadlo a vystoupí na požehnané letištní půdě se zkratkou "LAX", tak že tím bude najednou konec cesty a ono bude u cíle svého snažení. Že se najednou z minuty na minutu ocitne před tím svým zámkem v oblacích. Jenže pak si to dítko uvědomí, že vlastně mělo pravdu. Jen to celou dobu chápalo špatně. Že se sice ocitlo před tím přízračným zámkem, ale jen před ním! Že dostalo jízdenku k destinaci "štěstí", ale že ještě bude muset podniknout bojovou cestu. Cestu, při které bude sbírat jedno vodítko za druhým a překonávat překážky, než je to zavede ke klíči k oné tajemné komnatě s pokladem.

Byl to trochu šok. Ano, všechno je tu senzační, a nemohla bych být vděčnější, ale přece jen mám pořád vzadu na jazyku nenápadně se hlásící pachuť, že něco není tak úplně takové, jaké jsem si to vysnila a vybásnila. Že je to tady velký, opravdový svět. Ne jen zábavní park vyvedený v pastelových barvách.

To ale ani v nejmenším neznamená, že se něco mění na vrcholku hory, na kterou chci vystoupat. Jen se přede mnou odemkla nová úroveň. Nový svět, který už měl být rájem, jenže ono se ukázalo, že ráj je ještě pořád několik kroků vzdálený.

A především to holčisko najednou musí uznat, že ráj je vlastně tam, kde si ho člověk udělá. Neexistuje přece jen jeden ráj. Ráj není konkrétní místo. Je to právě teď a tady, kde si to sami uděláme. Je v naší hlavě. V naší duši. A my se na svět kolem musíme dívat skrze tuhle duši. Nemůže se ten ráj nakonec před námi zjevit v jediném okamžiku? Nestačí podívat se do svého nitra, a najít v něm tu dávku svého štěstí?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama